Úterý 10. 8. 2004 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Mnoho se dnes hovoří o krizi v oblasti vydávání zvukových nosičů. Náklady na jejich pořizování enormně stouply a rovněž byl zaznamenán pokles jejich odbytu. Hlavní příčinou menšího zájmu zákazníků však není, jak se rádo uvádí, jejich soukromé vypalování, ale jejich vysoká cena na trhu, způsobená oněmi náklady. Vydavatelé proto sázejí více než dříve na reedice. Objevují se nahrávky, jež byly už zapomenuty a dnes nejednou žasneme nad jejich uměleckou kvalitou. Nahrávky Josefa Vlacha a Lovra von Matačice však zapomenuty nebyly a naopak jejich absence na CD byla velmi citelná. Konečně, byť po tolika letech existence CD, se objevuje Dvořákova Smyčcová serenáda na dnes už legendárním snímku Josefa Vlacha s Českým komorním orchestrem (stejně významná nahrávka Serenády Sukovy stále ještě na digitalizaci čeká!). I přes početné množství dalších snímků základních skladeb české národní hudby tohoto žánru jsou považovány za nepostradatelné a v mnohém vzorové. Mnohdy, ba i z odborných kruhů se ozývají hlasy, že dnes se hraje už jinak než dříve, a nelze tudíž staré snímky přeceňovat. Ano, hraje se jinak. Ovšem mnohdy ne tak dobře! Důkazem užitečnosti těchto návratů je právě reedice Sukovy Serenády, jejíž nahrávka je dokladem vztahu a úcty k domácímu repertoáru, jehož jsme byli svědky v dobách dnes často a správně připomínaného rozkvětu české kultury v šedesátých letech minulého století. Josef Vlach byl zvláštním fenoménem - vycházel z odkazu Václava Talicha, avšak vyrostl v osobnost zcela individuální a v tomto směru nezapomenutelnou. V šedesátých letech vznikla početná řada dalších nahrávek - jednou z nich je i Bruckner v nastudování častého a vítaného hosta za pultem České filharmonie Chorvata Lovra von Matačice. To vše přinese úterní Rondo, sice do jisté míry nostalgické, ale snad i v nejednom okamžiku inspirující.