číslo 32
vychází 26. 7. 2004

Zpět na obsah         

Tipy ČRo


Neděle 8. 8. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04, repríza 12. srpna v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 476

Rváč

Poznávání historie je prospěšné a užitečné, protože se tak člověk dívá na doklady dobrého a špatného příkladu, jako by byly na význačném pomníku vystaveny. Odtud si každý vybírej pro sebe i svoji obec, co bys měl napodobit, odtud poznávej činy ošklivé počátkem, ošklivé koncem a jak by ses jim měl vyhnout. K takovému závěru došel už před dvěma tisícovkami let Titus Livius, když se rozhodl, že napíše dějiny Říma od založení města. Jakéhosi podobného naučení se budeme snažit dobrat i my dnes. Na základě zkoumání jednoho lidského života. Patřil malíři Karlu Škrétovi.

Karel Škréta: Svatá Kateřina, patronka filozofů.Škrétové nebyli jenom tak leckdo. Patřil jim predikát vladyků, říkali si "Šotnovští ze Závořic". Byli usedlí v Praze a také v Kutné Hoře, nikoli však odjakživa - připutovali sem z jižních Čech, z Olešnice, nacházející se kdysi mezi Bechyní a Týnem nad Vltavou. Dědeček našeho malíře Karla (jmenoval se Jan) obdržel roku 1559 měšťanské právo na Starém Městě pražském. Jeho oborem bylo mlynářství. Kromě toho byl však taky obratný a podnikavý obchodník. Nebylo divu, že mu Maxmilián II. udělil po jedenácti letech let pobytu v Praze vladycký titul. Jeho nemalé jmění se promítlo i do kariéry jeho synů, kteří většinou byli královskými úředníky. Malířův otec (jmenoval se Konrád) byl úředníkem české stavovské komory. Syn Karel se mu narodil roku 1610 v domě U černého jelena v Týnské uličce na Starém Města pražském. Otce ztratil záhy a o dorůstajícího chlapce pečovali jeho strýcové. Dostalo se mu znamenitého vzdělání v Týnské škole, a to nejen ve vědomostech obecných, nýbrž i v hudbě, jízdě na koni, šermu a v jiných tělesných cvičeních. Byť s disciplínou byl poněkud na štíru.

Jeho talent se projevil už v dětství. Není známo, kdo byl jeho prvním učitelem, nevíme ani, jestli se umění kreslířskému a malířskému učil v Praze nebo v Kutné Hoře, mezi učedníky cechovních malířů se jeho jméno nevyskytuje (nejspíš se učil u některého z dvorských umělců). Hodně mu asi pomohla spolupráce s Jiljím Sadelerem, výborným rytcem nizozemského původu, který působil u Rudolfova dvora. Tam se zřejmě seznámil s Václavem Hollarem. Jisté je pouze to, že po Bílé hoře spolu se svou matkou a sourozenci emigroval - jsou o nich zprávy ze saského Freiberku, jednoho z velkých středisek českých utečenců. Pak se vydal do Itálie - tam už zůstal podstatně delší dobu. Pilně studoval tamní mistry a zdokonaloval se. Škréta byl původně protestantského vyznání. Jako protestant by do katolické Itálie neutíkal. On tam ale neutekl kvůli víře. On tam utekl kvůli malířství.

JOSEF VESELÝ

Pražské univerzitě obraz věnoval roku 1658 pozdější polský král Michal Wisniowiecki, který v Praze na filozofické fakultě studoval.