číslo 32
vychází 26. 7. 2004

Zpět na obsah         

Tipy ČRo


Čtvrtek 5. 8. 2004 ČESKÝ ROZHLAS 6 - 20.10 hodin

Pamětníci

Ve svých dvaceti opustil jako absolvent arcibiskupského a později Jiráskova gymnázia osvobozené Československo - psal se rok 1945 a mladý Karel Vrána spolu s dalšími studenty putoval rozvrácenou Evropou na svá studia do Lateránské univerzity v Římě. Tehdy ještě netušil, že se do svého domova vrátí až po dlouhých sedmačtyřiceti letech. V první části vyprávění líčí Karel Vrána léta svého dětství strávená v selském gruntu v Zahrádce na Želivce. V rodném městečku poznal malý chlapec pana faráře Josefa Toufara (později v 50. letech falešně obviněného a popraveného komunisty) a zde také v jeho dětské duši začalo klíčit rozhodnutí stát se knězem. Protektorátní léta prožil mladý gymnazista na pražských studiích, která ho ještě více nasměrovala na budoucí dráhu katolického vzdělance. Z poválečného římského pobytu se stal po roce 1948 nedobrovolně přijatý exil. Poté, co byl mladý adept teologických studií vysvěcen v roce 1950 v Římě na kněze, začala jeho pastorační praxe v odlehlých končinách jižního Tyrolska. V polovině padesátých let pokračoval ve svých teologických studiích v Salcburku (disertační práce se týkala osobnosti Mistra Štěpána z Pálče). Třetí etapu v životě Karla Vrány představuje jeho působení na papežském vysokoškolském institutu v Beneventu v jižní Itálii (1955-1977). Druhá část životního příběhu Karla Vrány je věnována jeho exilové činnosti a návratu do vlasti v roce 1992. V exilu založil český teologický časopis Studie, spolupracoval s českým vysíláním různých rozhlasových stanic, byl iniciátorem řady setkání představitelů českého exilu. Svou "italskou pouť" zakončil jako rektor české papežské koleje Nepomucenum v Římě. Ani po přesídlení do vlasti však Karel Vrána neustává ve své myslitelské, pedagogické a organizační práci...

(h)