Je zamračené ráno na severu Jamajky a teplým vlhkým vzduchem směrem od moře se rozléhá tlumené troubení lodi. U městečka Ochio Rios přistává, jako téměř každý den, obří výletní loď, která je vyšší než všechny hotely na pláži, a její trup zacloní půl zátoky. Z útrob plavidla se po molu vydává na pochod k pevnině dvoutisícový lidský had směrem k nákupnímu centru Island Village. Americké rekreanty v šortkách a havajských košilích čekají na břehu nejen obchodníci, ale také policisté v uniformách s lampasy. Přes košile s krátkými rukávy mají strážci pořádku neprůstřelné vesty. Návštěvníky první dojem z ostrova jen utvrzuje v tom, co jim řekli na lodi. Jamajka je nebezpečná, držte se jen u turistických obchodů v přístavu a dělejte jen to, co vám řekneme.

Turistka z Bostonu, Sharon, se vydala na cestu parníkem po Kabiriku se dvěma dcerami a zastávka na Jamajce je poslední před návratem z týdenní plavby do Miami. Skutečný život a kultura Jamajky je to poslední, co jí dnes zajímá, pár hodin na pevné zemi hodlá strávit nakupováním v dřevěném městečku ve stylu filmových kulis a pobytem na střežené pláži obehnané plotem s ostnatým drátem. Odsud budou také všechny její fotografie z Jamajky.

Otec rodiny z Detroitu se na exotickou cestu vydal proto, aby přitom oženil v jednom z turistických resortů svého syna. Teď po ránu míří hned do přístavního baru s jediným cílem - ochutnat jamajský rum.

Třiašedesátiletá Jamajčanka Viola prodává v chatrném stánku u silnice přírodní džusy z melounů a papájí. Je daleko za plotem turistické zóny a je na ní znát, že si nemůže dovolit platit řidiče turistických mikrobusů, aby u ní zastavili. O to ochotněji nám prozrazuje, jak to na Jamajce chodí.

Obří turistické lodě přijíždějí každé ráno a odpoledne zase odplouvají. Turisté jsou nejprve odvedeni do umělého městečka podobného kulisám hollywoodských studií, tam si nakoupí vyřezávané výrobky z modrého mahagonu, trička a nahrávky reggae, mohou jet na krátký výlet do botanické zahrady nebo k vodopádům, ale s obyčejnými Jamajčany nepřijdou vůbec do styku, nevidí jejich děti, netuší, co jedí, jak vypadají jejich domy a co dělají, natož aby s nimi mohli mluvit. Dokonce ani rybáři nemohou přistát na pláži, kde se sluní turisté. Život místních a jejich hostů je pečlivě oddělen.

Většině převážně amerických turistů kontakt s místními nechybí, přijeli si odpočinout, nechat se bavit, dobře jíst a pít, ale ne poznávat skutečný život karibských národů. Dovolená na lodích brázdících Karibikem nebo v oplocených hotelových ostrovních komplexech je jako z amerického filmu - lidé si za pár set dolarů kupují dokonalou iluzi tropického ráje, jak ji znají z reklam. Užívají si to, na co jsou zvyklí, jen v exotickém provedení s obsluhou servírek v sukních z banánových listů a s vlasy spletenými do copánků.

4. května 1494 v sousední zátoce přistál Kryštof Columbus, Španělé tu pak velmi rychle zdecimovali domorodé Arawaky a na třtinové plantáže nasadili pracovitější černochy. Ostrov se proslavil vzpourami afrických otroků, kteří se osvobodili dříve než ve Spojených státech a tvoří dodnes většinu obyvatel. Žijí skromně, opékají si kuřata na grilech vyrobených z plechových sudů. Američané sem jezdí také proto, že na Jamajce mohou dělat to, co si doma sami zakazují - pít pivo na ulici, kouřit v barech anebo nechat malé děti běhat po plážích nahaté.

Strávili jsme pět dní za plotem, pečlivě chráněni před jamajskou realitou. Trvalo nám dva dny, než jsme našli cesty, jak z předplaceného ráje alespoň přes den nepozorovaně uniknout a vmísit se třeba v rybářské vesničce do místního karnevalového průvodu. Tančili jsme soca dance s Jamajčankami na ozdobené korbě náklaďáku, ochutnali jsme to, co zůstává ostatním hostům ostrova zapovězeno, než jsme se zase vrátili za plot hotelu. Bylo nám z toho všeho všelijak. Pokud se tímto směrem ubírá cestování po světě, mnoho porozumění mezi národy turistika asi nepřinese.