číslo 26
vychází 14. 6. 2004

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Kudy vede porozumění a jaké má podoby

Zdá se, že žijeme v době velkých změn. Německý kancléř se po šedesáti letech omluvil za nacistická zvěrstva, filmový festival v Cannes vyhrál film kritizující Bushovy zahraniční kontakty, sjednocená Evropa začíná vystupovat jako rovnocenný partner USA a černý Američan řídí v někdejší metropoli rakousko-uherského mocnářství koncert Vídeňských filharmoniků. Není to idylické? A k dokonalé idyle si můžeme představit, že by se do současnosti dostal nějakou časovou smyčkou člověk z minulosti...

Myslel by si, že svět se zbláznil, nebo by propadl kouzlu osobnosti černého dirigenta Bobbyho McFerrina? Ten, kdo viděl Koncert pro Evropu v sobotu večer na ČT 2, by jistě tipoval druhou možnost. Hudební mág McFerrin ve spolupráci s rakouskými muzikanty totiž předvedl názorné sjednocení nikoli Evropy, ale celého světa. Mezi valčíkovou klasikou a Ravelovým Bolerem stačil ještě improvizovat - a jeho Vídeňané mu rozuměli a dokonce s ním vedli dialog. McFerrin se prostřednictvím své hudby domluví všude, aniž by se musel učit povinné zdvořilostní fráze (ale třeba by si bez nich Paul McCartney nebyl jist úspěchem...). Střih. Ze sobotní euforie rovnou do té nedělní.

Česko přece hledá superstar. Lidé vášnivě diskutují o tom, kdo vyhraje. A kdo to bude? Bezpochyby děvče nebo kluk, co pěkně zazpívá, pěkně zatančí a pěkně vypadá. Jak pěkně? Tak, jak se má, jak je v tomto kraji v popu zvykem. Leckoho pobouřilo vyřazení Martiny Balogové v jednom z minulých kol. Ti, kdo z jejího příběhu chtěli vydolovat něco slávy i pro sebe, přispěchali s obviněním národa z rasismu. Troufám si ale tvrdit, že Martina s hlasem hlubokým a opravdovým jako studna nevypadla pro svůj romský původ: ona se zkrátka a dobře "jen" nevešla do daných hvězdně-popových šablon. Otázkou je, poslechne-li hlas svého srdce a dá se svou vlastní, i když možná nesnadnou cestou, nebo se nechá vecpat do oněch šablon. Soutěží o SuperStar nic nekončí - ba naopak. Kolik kol ale bude mít národní soutěž v toleranci jinakosti, to se lze jen dohadovat. Možná z toho bude seriál delší než nekonečná Rodinná pouta...

RENATA JAROŠOVÁ