číslo 25
vychází 7. 6. 2004

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


ZKRAJE TÝDNE

"Milujem to, co ztrácíme"

Sedím u kadeřnice a probírám se v časopisech, které se ke mně jinak nedostanou. Na obálce jednoho z nich na mne hledí krasavice, která hlásá: "Žádný chlap mi nikdy neodolá". Přemýšlím o té neznámé sebevědomé dívce, jež je snad modelkou, či moderátorkou, možná někde v Americe. Pravděpodobně je její kariéra jasná, přehledná a bez zákrut. Řítí se od úspěchu k úspěchu a není důvod nemyslet si, že takhle to bude pořád. Není ani důvod přemýšlet o jiných životních strategiích a hodnotách.

Dívek s podobným životním pocitem jsem v mládí několik poznala. Měly naučené určité modely jednání, které do jisté doby spolehlivě fungují. Jednoho dne však nastane nečekaný drobný zádrhel. Co se to děje? diví se krasavice. Osvědčený systém přestane být spolehlivý. V čem je problém? Samozřejmě že v chlapech, těch bestiích proradných, odvodí si zhrzená kráska. Zklamání se opakuje. Z dívky, které kdysi žádný chlap nikdy neodolal, se stane frustrovaná žena, která začne muže postupně proklínat a nenávidět. Vidí na nich už jen samé nectnosti a postupem času se z ní stane zahořklá a zklamaná osoba. Nebo militantní feministka.

Natáčky mně pálí do hlavy a já přemítám o nespravedlnosti světa, bezhlavě adorujícího krásu, která je tak strašlivě pomíjivá. Před časem jsem točila dokument o Lídě Baarové. Na zemi ležela krabice starých zažloutlých fotografií tváře mimořádné krásy. Na pohovce stará žena - kouří jednu cigaretu za druhou a nepřetržitě upíjí fernet. Vyhaslé oči, vrásky, svrasklé rty, stále pečlivě namalované. Z videa si pouštíme sentimentální píseň, kterou zpívá v jednom filmu mladá krasavice Lída: "...ty jsi má láska, mládí mé, milujem to co ztrácíme..." Stará paní Lída si pobrukuje s sebou a je v duchu ve svém mládí. Přítomnost nepřináší nic. Absolutní prázdnota. Slzy mi kapou na staré fotografie. Je strašné dívat se na člověka, který vsadil vše jen na jednu jedinou kartu.

Tohle mi běží hlavou při pohledu na mladou tvářičku krasavice, jíž zatím žádný chlap neodolal a v duchu si přeji, aby ve zdraví přežila zklamání, které ji v budoucnosti čeká. Aby v sobě našla dost sil budovat nějakou smysluplnou existenci i pro časy, kdy tvář budou pokrývat vrásky, tělo ochabne a vlasy zešediví.

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ