Neděle 23. 5. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 27. května v 14.30

Třicetiletá válka nebyla v dějinách Evropy nejdelší, starý kontinent zažil i kupříkladu válku stoletou, nicméně tahleta patřila k těm nejničivějším. Pokusme se výsledky třicetileté války nějak sumarizovat. Bude to kostrbaté čtení a neúplný výčet. Tak tedy: dlouhý celoevropský konflikt především přinesl obrovité populační ztráty. Historici se - co se týká zemí Koruny české - nedokázali shodnout, a tak se dodnes jejich odhady řádově liší, pohybují se v rozmezích ztrát od 25 do 80 procent obyvatelstva. Představa, že v kotli války zůstali čtyři lidé z pěti, je příšerná. Dostatečně krutý je však i předpoklad, že zahynul jeden ze čtyř obyvatel. Jsou ovšem důvodné obavy, že procent lidských ztrát v našich zemích bylo přece jen vyšší než 25 %. K podobně postiženým oblastem patřilo i Německo.

Čechy měly před válkou asi 1 700 000 obyvatel, po válce zde zbylo už jenom něco přes 900 000 lidí, zjišťujeme v knize historika Arnošta Klímy Dlouhá válka. Pro celou zemi se dá hovořit o ztrátách ve výši čtyřiceti procent. Morava měla před válkou 800 000 obyvatel a po válce jen půl milionu, takže ztráty zde nebyly o mnoho nižší. Podle odhadu průměrný počet obyvatel na 1 kilometr čtvereční klesl z původních dvaceti devíti na dvacet jednu osobu.

Úbytek lidí i hmotná bída však nebyly jedinými důsledky války. Mnohem horší byla degradace lidství. Obyčejní lidé vyrostli za dlouhé války beze škol, bez náboženství, uprostřed ekonomického i správního chaosu. Za celý svůj život nepoznali nic jiného než krev a loupežení. Nebylo divu, že duchovně zpustili, zesurověli, stali se tupými ke všemu lepšímu. Jednou z úhlavních postav této války byl švédský král Gustav Adolf. Když viděl, jak se žoldnéři chovají na obsazeném území, řekl: Válka není řekou, ale mořem všech zločinů.