Neděle 11. 4. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Rrepríza 15. dubna v 14.30 hodin

Zveme vás opět na pouť do hloubi české historie, do dob, jež si nikdo pamatovat nemůže. Toliko na vysvětlení, že ani naše expedice nemá patent na jediný správný výklad našich dějin. Dá se říct, že my pouze sbíráme svědectví, výpovědi, dokumenty, indicie, které naznačují, jaké pohnutky mohli mít jednající lidé a jaký význam námi sledované události měly. Patent na historii nemá nikdo. Nezbývá než klást si otázky a pokoušet se hledat a někdy i nalézat odpovědi. My samozřejmě víme - společně s Markem Tulliem Ciceronem, že "hlavním zákonem dějepisu je, že se nesmí tvrdit nic nepravdivého", víme však také, že celá tato skvělá myšlenka stojí na nejistém základě. Nic se nedá efektněji zpochybnit než pravdivost či nepravdivost každého tvrzení.

Čeká nás málo útěšné vyprávění, pokusíme se přehlédnout události druhé poloviny třicetileté války.

Tak nám zabili Valdštejna. Čehož jsme si již všimli, v Chebu. V té době to vypadalo pro tábor Habsburků a katolické ligy bledě. Skoro tak bledě, jako by se už ani neměl vojensky nevzpamatovat. Když si vezmeme takové Švédy - pevně se uchytili v Bavorsku. Tam drželi důležité město Řezno. Ani na severu, ve Slezsku, nebyli neúspěšní. V květnu 1634 zvítězili v bitvě u Lehnice. To bylo tenkrát slávy mezi českým exilem. Opájeli se tehdy mnozí vidinami, že se po třech letech zase vrátí domů, tentokrát však nikoli na skok, ale natrvalo, a nikoli jen do Prahy a do malé části Čech, ale do celé vlasti. Naše úplné zachránění se blíží a dlouho žádané osvobozené Koruny české bohudíky stojí již v plném květu a zeleni, psala celá roztoužená Markéta Slavatová-Smiřická. Jenomže situace zase tak moc růžová nebyla. Uplynul sotva čtvrtrok a naděje exulantů se zase rozplynuly. V Plzni se totiž dalo dohromady nové vojsko Valdštejnova nástupce generála Gallase a s cílem zvrátit nepříznivý válečný vývoj překročilo západní hranici (to znamená směrem do Německa). Švédská posádka v Řezně - když to viděla - tak raději svých pár švédských švestek co nejrychleji sbalila, a to ještě nebyl švédské smůle konec, protože už začátkem září roku 1634 uštědřila Gallasova armáda Skandinávcům těžkou porážku v bitvě u Nördlingenu. Nördlingen je v centru Bavorska. Zatímco u nás došlo k současné protiofenzivě švédsko-saské do Čech (spojená vojska si to přes Litoměřice namířila přímo ku Praze), jenomže když k nim došla zpráva o debaklu u Nördlingenu, tak se tažení zastavilo. Postavení Habsburků, které bylo krátce předtím otřesené nadmíru, se rázem upevnilo. Švédové ztratili iniciativu a císařská armáda snadno dostala pod kontrolu jižní Německo. A všecko vlastně mohlo začít zase nanovo. Nebo skoro. Jako už vícekrát v té dlouhé válce...