číslo 15
vychází 29. 3. 2004

Zpět na obsah         

Televize
a film


TV TIPY

Pondělí 5. 4. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Seriál o obyvatelích satelitních městeček

Po Černých baronech nasazuje Česká televize další původní seriál. Jmenuje se Místo nahoře a jeho hrdiny jsou především obyvatelé jednoho trochu zvláštního satelitního městečka. Režisér Karel Smyczek přitom chce, aby se jeho dílo stalo seriálem v pravém slova smyslu hereckým, tedy abychom si ještě dlouho po jeho odvysílání pamatovali některé postavy a především výkony jejich představitelů (v hlavních rolích se tu objevují například Bára Munzarová, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský, Simona Stašová, Viktor Preiss, Vilma Cibulková či Bára Seidlová). Scénář k seriálu napsali Štěpán Kopřiva, Jiří Pavlovský a MAREK DOBEŠ. Posledně jmenovaného se ptáme:

Kde jste se vlastně vzal v satelitním městečku?
Jednou mě (tenkrát ještě) přítelkyně vytáhla na procházku a objevili jsme se uprostřed satelitního městečka. Důkladně jsme si je prohlédli, abychom věděli, kde asi nikdy nebudeme bydlet. Když jsme pak dostali nabídku na seriál ze současnosti, tak jsem si na to místo vzpomněl.

Proč, když je vám vzorem místo, kde nikdy bydlet nechcete?
Protože zároveň chci vědět, jak se tam bydlí.

V seriálu spatříme rovněž Viktora PreisseA dozvěděl jste se to při přípravách seriálu?
Do jisté míry ano. V seriálu ale vytváříme situaci, která v českých satelitních městečcích asi příliš obvyklá není. "Naše" městečko totiž staví firma, která se dostala do potíží a domy prodává hluboko pod cenou. Ty domy si tak mohou dovolit i "normální" lidé. Ti se pak po nastěhování setkávají s těmi, kteří tam už bydlí. Podle objednávky produkční společnosti má náš seriál být o současných lidech, jejichž rozpětí je široké: od takových, s jakými se televizní diváci setkávají běžně až po ty, které sice nikdy neviděli, ale zajímají je.

Jak se žije v opravdovém satelitním městečku?
To hodně závisí na tom, kdo tam žije. Ve své podstatě jsou satelitní městečka novotvary, kterým se jejich obyvatelé musí do značné míry přizpůsobovat. Život tam asi nebude jednoduchý a má svá specifika. Satelitní městečka se vždy přes den vylidní, zůstanou tam jenom ochranky a zelené vdovy, a večer se zase zalidní.

Očekáváte po odvysílání seriálu z "potrefených míst" nějaké reakce?
Teoreticky je možné, že nás budou obyvatelé satelitních městeček nahánět. Ale vzhledem k tomu, že jsme proti nim nevystoupili ani s jednou smyšlenou, lživou, nebo nepřátelsky laděnou postavou či situací, tak spíš očekávám, že se budeme moci doživotně v satelitním městečku ubytovat a do místních lesů chodit pod patronací lesní správy na houby.

TOMÁŠ PILÁT


Úterý 6. 4. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Po čtyřiceti letech

V roce 1963 napsal dramatik Pavel Kohout pro absolventský ročník DAMU hru Dvanáct, kterou uváděli v Disku jako své absolventské představení. Hru o rok později, se stejnými lidmi, natočila televizní režisérka Eva Sadková. Jde o příběh jednoho ročníku DAMU, jehož studenti se rozhodnou usilovat o smysluplnost uměleckého poslání - odcházejí na oblast společně tvořivě pracovat. Původní entuziasmus se však pod tíhou všedních dnů vytrácí, každý z nich pak podle své povahy podléhá tlakům vnějších okolností. Po roce se parta dvanácti herců a přátel rozpadá. A tyto lidi v roce 2003 znovu osloví režisér Viktor Polesný, aby spolu s nimi udělal jakousi rekapitulaci uplynulých let.


Středa 7. 4. 2004 ČT 1 - 21.25 hodin

Pátrání skoro detektivní

V rámci cyklu Příběhy slavných uvádí Česká televize dokument svého ostravského studia o Miroslavu Ivanovovi s podtitulem Historie skoro detektivní. V "ostravských" portrétních cyklech začíná být trochu zmatek, důležité však je, že snímky jakéhokoliv z nich jsou vesměs velice kvalitní. Platí to i o filmu režiséra Pavla Jandourka a scenáristy Miroslava Poláka, jehož protagonistou je spisovatel Ivanov, jeho nasazení a přístup k příběhům z dávné i moderní historie. Svědectví o autorovi, který byl svého času velmi oblíben, podávají například jeho manželka a dcera, Jiří Pernes, Dušan Třeštík či Rudolf Zahradník. Pro posílení dojmu detektivky si autoři pomáhají hranými scénkami, ve kterých vystupují postavy ze spisovatelových knih. "Ty nám posloužily jako jakási detektivkářská interpunkce," vysvětluje Pavel Jandourek, jedním dechem však dodává, že se ale v žádném případě nejedná o film hraný.

Podle režiséra jde o klasickou dokumentární biografii, která využívá Ivanovovu metodu přibližovat lidem komplikovaná témata napínavou formou detektivního příběhu. "Stejným způsobem, jaký při své práci pan Ivanov používal, jsme natočili jakousi detektivku o jeho životě. Přes jeho dílo přibližujeme i jeho osobu," doplňuje Pavel Jandourek. Velmi si přitom pochvaluje Ivanovovu důslednost. "Ke každé jeho knize existuje ohromná bedna archivních materiálů, ke kterým nás manželka i dcera pustily a tím nám velmi ulehčily práci," vysvětluje. Další materiály poskytl televizní archiv. Můžeme se těšit na portrét člověka, který by neměl být zapomenut a díky svému dílu snad ani nebude.

(top)


Čtvrtek 8. 4. 2004 NOVA - 10.45 hodin

Jason a Argonauti

Dvoudílný americký televizní epos, který je novým zpracováním jedné z nejslavnějších antických bájí, začíná v roce 2000 před naším letopočtem, kdy v království Ioleus zrádný Pelias zavraždil svého laskavého a moudrého bratra, krále Aesona, aby se mohl zmocnit jeho trůnu. Aesonův malý syn Jason, který se má stát další obětí Peliasovy čepele, unikne jen těsně smrti, zachráněn odvážným palácovým strážcem Mopsusem, který ho doslova unese z paláce. O dvacet let později se Jason, vyrůstající v nevědomosti o své skutečné totožnosti, dozví od ukecaného Kentaura pravdu s tím, že se nezrodil, aby prožil poklidný život na venkově.

Režie Nick Willing. Hrají Jason London, Jolene Blalock, Dennis Hopper, Frank Langella a další.


Pátek 9. 4. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Kde začaly Velikonoce a Vánoce (1/2)

Kde začaly Velikonoce

O Velikonocích přicházejí do Jeruzaléma zástupy poutníků, aby si na autentických místech připomněli velikonoční příběh, který začal před dvěma tisíciletími na východním pobřeží Středozemního moře. Poutníci cítí, že tam, kde Ježíš žil a zemřel, mohou mnohem silněji prožít tyto největší svátky křesťanského světa.Tam nacházejí kořeny své víry a také to nejdůležitější - naději, neboť velikonoční příběh obsahuje především poselství naděje.


Sobota 10. 4. 2004 NOVA - 22.20 hodin

Mercury

Speciální policejní komando zasáhne proti lupičům zabarikádovaným v bance a všechny pozabíjí. Mezi lupiči však byl také utajený agent FBI Art Jeffries, který už měl na dosah nekrvavé řešení situace. Rozzloben zmařením své snahy i životů několika nezkušených mladíků, napadne velitele zásahu. To však má za následek jeho přeřazení k podřadnému odposlechu. Jednoho dne se na výzvu svého parťáka vydá do bytu manželů Lynchových. Tady objeví nejen policisty zajištující místo vraždy, ale také ukrytého devítiletého Simona. Odveze chlapce do nemocnice, kde se dozví, že je autistický a přestože kriminalisté případ uzavřou jako vraždu a sebevraždu, Art se nedokáže zbavit podezření, že všechno je jinak.

Režie Harold Becker. Hrají Bruce Willis, Miko Hughes, Alec Baldwin, Chi McBride, Kim Dickens, Robert Stanton, Bodhi Elfman a další.


Neděle 11. 4. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Jaké jsou problémy s adopcí?

Zdeněk Tyc kdysi vzbudil mimořádná očekáváním svým oslnivě vykrouženým debutem Vojtěch, řečený sirotek, avšak pozdější tvorba jaksi plynula do ztracena. Když za komedii UŽ dostal Plyšového lva, musel na další příležitost čekat dlouhých sedm let, než se k němu dostal scénář Terezy Boučkové nazvaný Smradi. Autorka nepochybně čerpala z vlastních zážitků a zkušeností. Přesně ví, o čem by chtěla vyprávět, má dobrý pozorovací talent a dokáže jevy výstižně pojmenovat. Schází jí však dovednost postihnout svá zjištění v pohybu, v přijatelném vývojovém oblouku, neomezovat se jen na pouhé konstatování, jehož zajímavost jakoby někdy určovala už jen samotná jeho existence.

Smradi vyprávějí o obtížném překonávání předsudkůPříběh zahrnuje rodinu Šírovu, k jejímž dvěma adoptovaným dětem posléze přibyl i vlastní potomek Matěj. Z velkoměsta se přestěhovala na přilehlý venkov s vírou, že tam nalezne zdravější ovzduší i vřelejší mezilidské vztahy. Jenže starostí nijak neubylo. Matěje sužují alergie a astmatické záchvaty, kolem adoptovaných dětí vyvstávají rasové předsudky: mladší František nezapře, že je čistokrevný Rom, Lukáš, svým vzhledem méně nápadný, má polocikánský původ. Jsou to úplně obyčejné, dovádivé, zlobivé děti, v jejichž hlavách se občas vylíhnou ztřeštěné nápady. Jenže veškeré maléry, které se v okolí přihodí, mají sousedé sklon přičítat právě jim.

Rozehrání jednotlivých motivů prozrazuje scenáristčinu nezkušenost: vhled do konfliktních situací je schematický a bez vrstevnatějšího osvětlení. Mám na mysli jak žlučovitého souseda, jenž rozbité sklo u svého auta bez důkazů přičítá právě těmto dětem, tak paradoxní, velice zajímavou, ale bohužel povrchně zpracovanou situaci, kdy právě Lukáš chce natolik přilnout ke "správné" většině, že vystupuje jako nejtvrdší nositel rasistických tendencí ve školním prostředí.

Teprve Tyc se pokusil jejímu scénáři vtisknout vizuálně svébytný tvar a vyklenout příběh do obecněji platného rozměru. Sice se snažil inscenační postupy ozvláštňovat, ale přiznám se, že leckdy na mne působily jako zbytečně samoúčelné. To jsou všechny ty téměř kolmé pohledy z velké výšky či rádoby zkoumavá spočinutí na detailu lidské tváře, nehybné záběry, v některých případech dokonce rezignující i na přeostřování. Za podobně neústrojnou pokládám i realizačně jistě náročnou sekvenci rodinného sezení, snímaného jakoby zevnitř pevně zafixovanou kamerou, ustavičně se otáčející kolem své osy.

Přirozenost přiznávám především hereckému ztvárnění, díky němuž se vyprávění úspěšně přeneslo i přes některá sporná místa. Vynikající jsou dětští představitelé, kteří zcela spontánně, bez špetky rušivého "hraní" postihli jen zdánlivě bezstarostné škádlení, bez zveličování přiblížili narůstající citovou frustraci, s níž si chlapci nevědí rady a na níž reagují zkratovitě. Rodiče ztvárnili Ivan Trojan a Petra Špalková se snahou o co nejpřesnější povahotvornou kresbu; otec si zachovává nevzrušivý odstup, zatímco matka snadno podléhá nervním krizím, kdy ztrácí kontrolu nad svým chováním.

Zacílení Smradů nelze jednoznačně definovat. Přesahuje cikánskou problematiku (ta byla komplexněji pojednána v Mariánu režiséra Petra Václava) i potíže související s adopcí. Výpověď osciluje kolem přijetí cizorodé skupinky nově příchozích starousedlíky, ale také se dotýká konzumní mentality, která se projevuje třeba výlety do obchodních domů jako způsobu trávení volného času. Zdeněk Tyc zavrhl jednoznačný náhled, těká po jednotlivých motivických okruzích ve snaze postihnout všední okamžiky v životě jedné úplně obyčejné rodiny. Co je však nejdůležitější: navzdory výhradám se jedná o mimořádné dílo, které vybízí ke spoluzamyšlení, zda náhodou nevypovídá také o nás.

JAN JAROŠ