číslo 7
vychází 2. 2. 2004

Zpět na obsah         

Tipy Čro


Středa 11. 2. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 21.30 hodin

Rozhlasová akademie třetího věku

Z přednášky PhDr. Věry Menclové vyjímáme: Rámec Canterburských povídek tvoří tradiční pouť do Canterbury ke hrobu Tomáše Becketa v tamní katedrále. Pořadí povídek neznáme, třebaže literární historie rekonstruuje podobu sbírky z více než 90 opisů. Původně Chaucer zamýšlel vytvořit přes sto příběhu, které si měli poutníci vyprávět. Dokončil jich 24, čtyři nedokončil, ostatně jako většinu svých děl. Pořadí není důležité. Jasný je princip párování. Za sebou následují vždy dva příběhy vypravěčů, kteří na sebe nějak útočí a navzájem se popírají. Poutníci představují celou škálu středoanglické společnosti, ale především běžné občany, jak se s nimi spisovatel setkával nikoli u dvora, ale ve svých hospodářských funkcích. Příběhy vypráví například rytíř, student, kupec, statkář, jeptiška, soukenice, sluha, kolejní správce, lékař, lodník. Hodně místa je věnováno charakteristice postav; jazyk vypravěčů se liší podle jejich vzdělání, a objeví se i povídky, které mají charakter poučný, tragický a trochu tísnivý, ba i moralistní. Ve srovnání s Dekameronem se objevuje také více satiry a parodie na různé literární klišé. V rozpustilosti a jakési skandálnosti si s Dekameronem povídky nezadají například ve vyprávění opilého mlynáře nebo pětkrát vdané soukenice z Bathu.

(df)