číslo 6
vychází 26. 1. 2004

Tipy ČRo

To nejlepší z Bacha

Americké chápání artificiální hudby vykazuje pozoruhodnou netečnost k evropské mentalitě, která vychází z tradičního rozdělení žánrů. Bylo by jistě neobyčejně poučné dobrat se počátků, příčin a sociologických důvodů rozkastování hudby, které způsobily, že vedle populární hudby známe a respektujeme i tak zvanou hudbu vážnou. Možná, že to je vlastně jakási cechovní obrana a vyjádření skutečnosti, kterou mnozí zjednodušeně popisují jako hudbu jedinou, ale dobrou nebo špatnou. Díky existenci žánrů užíváme i různých termínů při jejich prezentaci. Firma Teldec však směle přiřadí pojmenování frekventované v populární hudbě hudbě klasické a tak máme "the best" také u titulu věnovaného veleknížeti barokní hudby Johannu Sebastianu Bachovi. Sampler alespoň ctí svou funkci, a tak zde nalezneme ukázky, na náš kus možná příliš stručné, nicméně právě ty nejpopulárnější a nejpřitažlivější. Neoddiskutovatelnou předností titulu je však jeho kvalita - vždyť varhanní hudbu zde představuje Duprého žák Michael Murray, klavírní skladby interpretuje John O´Connor, nalezneme zde i kreace trumpetového akrobata Rolfa Smedwiga, hraje tu soubor Boston Baroque s Martinem Perlmanem, nebo Atlantský sbor a orchestr pod vedením Roberta Shawa a také soubor Les Concerts du Monde. Co jméno, to interpretační eso barokní hudby. A na závěr opět amerikanismus - finální Air z Bachovy 3. orchestrální svity hraje jazzové Trio Jacquesa Loussiera.

(rfb)