číslo 3
vychází 5. 1. 2004

Zpět na obsah         

Tipy Čro


Sobota 17. 1. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05 hodin

Jak neumřít v džungli

Naše studium kladlo značný důraz na základní vědní obory, zejména geologii, neboť jsme do sebe museli nalít špičkové znalosti, abychom si dokázali poradit se vším, co možná jednou na Měsíci najdeme. - V Meteoru opět otevíráme knihu "Poslední muž na Měsíci. Eugen Cernan a vesmírné závody z americké perspektivy". Začteme se do toho, jak probíhal Cernanův výcvik poté, co byl vybrán v roce 1963 do skupiny amerických astronautů. - Všichni jsme až po uši vězeli spíše v technických oborech, však jsme také byli piloti! Patřilo to k našemu profilu a nijak jsme netoužili po tom, abychom vynikli jako vědci. Domnívali jsme se, že si přece dokážeme sami poradit se vším a stejně tak zvládneme nabrat správné druhy měsíčních kamenů. Naše přednášky ve třídě doplňovaly výpravy do terénu, do tak odlehlých pustin, jako jsou sopečné oblasti v Arizoně, na Aljašce i na Islandu. Jedním z našich instruktorů, který pracoval pro státní geologický výzkum, byl podsaditý mladý geolog jménem Jack Schmitt. Jack se nakonec stal oním dvanáctým mužem, jenž se procházel po Měsíci, kde jsme spolu strávili tři dny. Jedinečnou součástí přípravy byl nácvik přežití v pralesních a pouštních podmínkách. Brali jsme to jako nezbytnost, mohlo se totiž klidně stát, že bychom se netrefili do cílové oblasti přistání... Vysadili nás do vlhké panamské džungle po dvojicích. Měli jsme s sebou jen minimální vybavení pro nejnutnější přežití a museli jsme se téměř týden živit jen tím, co na místě najdeme. Jednou z možností bylo porazit palmu a odseknout jí vrcholek, abychom pronikli ke šťavnaté a chutné dřeni, která se obvykle přidává jen do salátů v drahých hotelích. Během oněch několika dnů v Panamě jsem této delikatesy spořádal tolik, že se na ni od těch dob nemohu ani podívat. Další radou bylo chytit a uvařit leguána. To se snadno řekne, ale trošíčku hůř vykoná. Po několika dnech, kdy už mi žaludek svíral pořádný hlad, nás tyhle velké ještěrky začaly lákat jako smažený kuřecí řízeček v husté omáčce. To si zjevně dobře uvědomovali také sami leguáni, a tak si s námi začali pěkně hrát na schovávanou.

(bi)