Pondělí 5. 1. 2004 ČT 2 - 21.25 hodin

Groucho, jenž se v dřívějších filmech soustředil především na verbální komiku, zde získává nečekaný prostor pro taneční a hudební výstupy - v parodickém nádechu pěje o kultuře prodávání, pak přechází k důležitosti zpěvu jako zdroje životního štěstí a posléze uvádí módní přehlídku. Můžeme tak obdivovat rozsáhlý muzikálový výstup, jenž ovšem nezůstává jediným osvěžením jinak konvenční kriminální zápletky.

Režisér Charles F. Reisner se totiž pokouší stagnující komiku bratří Marxů obohatit zvýrazněnými prvky klauniády i němých grotesek, ostatně sám se na několika významných titulech kdysi podílel. Velmi výrazný je tento vliv ve scéně s prodáváním sklopných postelí, kdy nastane takový zmatek, že se ztratí několik dětí z početné rodiny, která si přišla vybírat. Nejvýmluvnější je ovšem závěrečná honička na kolečkových bruslích - přeskakování překážek, jízda po pultech a překonávání značných výškových rozměrů, to vše řadí tuto sekvenci mezi nejzdařilejší, jaké se v marxovských komediích vyskytují.

Inovaci doznaly i hudební etudy. Hned v úvodu sledujeme, jak Chico učí malé děti svému osobitému prstokladu, později vidíme, jak spolu s Harpem hraje čtyřručně. S Harpem vznikl zřejmě nejpropracovanější harfový skeč. Celá scénka byla pojednána jako Harpův sen v rokokovém oblečení, kdy se s harfou ocitl u dvou mohutných zrcadel - jeho odrazy začaly žít vlastním životem. Harpo tak mohl ukázat, že zvládá řadu hudebních nástrojů. Jeho zrcadloví dvojníci doprovázeli ústřední harfové sólo na housle, violu atd.

Obchodní dům uzavírá cyklus "marxistických" komedií. Jejich humor snad nevyprchal. Zbývá doplnit, že bratři společně natočili ještě další dva filmy a pak se jejich umělecké osudy navždy rozpojily.

Úterý 6. 1. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Natáčení to přitom rozhodně nebylo jednoduché. Sehnat některé lidi dalo hodně práce a slavné rody, ve kterých se konkrétní umění dědí z generace na generaci, si také prý hodně vymýšlely. "Mnohé skutečnosti jsme tak museli pečlivě ověřovat," vzpomíná Rychlík. Cyklus zahrnuje období od roku 1825 (kdy vznikl první český cirkus Beránek) do současnosti a kombinuje několik přístupů. Skrze Ctibora Turbu cyklus předvádí dějiny klauniády; vedle toho jsou v jednotlivých dílech hrané dotáčky se stylizovanou skupinou artistů ("situace a momenty z dob, kdy ještě neexistovala kamera, jsme si museli stylizovaně vytvořit," vysvětluje Rychlík) a také rovina čistě dokumentární, tedy výpovědi cirkusáků a artistů včetně přiblížení jejich způsobu života - a spousta archivních materiálů, filmů, fotografií, plakátů a dalších památek. Mnohé z nich jsou publikovány vůbec poprvé. Historie se přitom neustále prolíná se současností, při představování slavných rodů jdou autoři do přítomnosti a pátrají, jak na tom jsou dnes. "Dnešní situace přitom není nikterak skvělá," myslí si o české cirkusové přítomnosti Břetislav Rychlík.

"Cirkus je ovšem věčný. Občas nějaký zkrachuje, ale cirkus jako takový skutečně věčný je," kontruje s nadějí Ctibor Turba, který do jednotlivých dílů cyklu vkládá jakési klaunské výstupy. "Až se konečně stane, že u nás vzniknou skutečně moderní cirkusy, pak se všechno změní," dodává slavný český mim.

Středa 7. 1. 2004 PRIMA - 22.00 hodin

Na skále nad mořem se v autě milují muž a žena. Najednou se ozvou dva výstřely, žena vyjde z auta, zamyšleně se dívá z útesu a pak odchází... Nekonformní policejní inspektor Harry Callahan opět neuspěje u soudu. Jeho nadřízený je toho názoru, že kde se inspektor objeví, dochází k nepříjemnostem a úmrtím. Případ zastřeleného muže ale stejně svěří Harrymu. Pátrání pokračuje v malém městě San Paulu. Callahan potká mladou malířku a restaurátorku Jennifer Spencerovou. Netuší ještě, že za vraždou muže v autě stojí ona a rozhodně se zabíjením nemíní skončit. Režie Clint Eastwood.

Hrají Clint Eastwood, Sandra Lockeová, Pat Hingle, Bradford Dillman, Paul Drake, Audrie J. Neenanová, Jack Thibeau, Michael Currie, Albert Popwell, Mark Keyloun a další.

Čtvrtek 8. 1. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Rozmary počasí naší planety (1/4)

Vítr

Počasí patří mezi síly, které nedokážeme ovládat a jejichž působení umíme jen velmi přibližně předpovědět. Pojďte dnes společně s námi cestovat s větrem o závod - od lehkého vánku po vichřici o rychlosti víc než 6 milionů kilometrů v hodině. Seznámíme vás s těmi nejdivočejšími a nejprudšími větry, co existují. Známý dobrodruh Donal MacIntyre se chystá na cestu kolem světa, aby na vlastní kůži okusil, co dokáže vítr - od úplného bezvětří po nejprudší větrné smrště. Rád by poznal, jak větry vznikají, které síly je pohánějí vpřed a jak nás mohou ovlivnit. Vyslechneme si také vyprávění lidí, kteří přežili setkání s těmi nejhoršími větrnými běsy.

Osamocená dívka Gerda žije jen se zatrpklým otcem v odlehlém městečku na dalekém severu. Oba nenávidí zimu kvůli nešťastnému dni před devíti lety, kdy Gerdina maminka zahynula ve vánici. Do hotelu však přichází nový sluha, veselý a bystrý osmnáctiletý mladík Kai, díky kterému získá Gerda zase radost ze života. Jenže zlá vládkyně zimy se rozhodla získat Kaie jen pro sebe... Dvoudílný americko-britský film vznikl podle slavné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Jeho hrdinové Kai a Gerda však tentokrát nejsou malé děti, ale zamilovaní mladí lidé. Do jejich právě se rodící lásky vstoupí zimní královna, která Kaie změní s pomocí kouzla a unese jej do ledového paláce, aby zachránila sebe a svůj mrazivý svět. Avšak i v této pohádce vítězí čistá láska...

Titulní roli kruté a svůdné nadpozemské bytosti ztvárnila Bridget Fondová.

Příběh nás zavede do Chicaga dnešních dní. Nick Marshall je milovník a miláček žen, který si dovede užívat života. Je zároveň rozvedeným otcem patnáctileté dcery. Pracuje na čelném místě v zavedené reklamní agentuře, kde samozřejmě počítá s postupem na místo šéfa "kreativců". Jaké však je jeho překvapení, když místo nedostane on, nýbrž energická a úspěšná Darcy McGuireová, přicházející od konkurence. Na první schůzce předá všem zúčastněným balíčky s různými výrobky pro ženy a žádá od nich, aby se vcítili do duše spotřebitelek a vhodně tak výrobek prezentovali na trhu. Nick je v pasti a usilovně přemýšlí, jakou taktiku na půvabnou a inteligentní sokyni zvolit. V koupelně se snaží plnit "domácí úkol" a pohrává si s depilační náplastí a punčocháči. Když posléze při tanci s fénem v koupelně uklouzne, dostane elektrickou ránu a v jeho hlavě se něco zásadního změní...

Režie Nancy Meyersová. Hlavní role Mel Gibson a Helen Huntová.

Tvorba dokumentaristy Karla Vachka je výlučná. Roztěkané, urputně sebestředné výpovědi, režisérem mnohdy až příliš okatě aranžované, sice postihují bizarnost i názorovou rozeklanost pojící se s naší přítomností, avšak délka kolem čtyř hodin se často ocitala za hranicí divácké trpělivosti. Však také vždy odmítal pracovat na televizních zakázkách, protože by se musel podřizovat předem stanovenému časovému limitu. Přesto televize - přirozeně veřejnoprávná - se nakonec stává jediným médiem, kde lze jeho díla nakonec spatřit. Představa, že by naplnil kina, kam v první řadě směřuje, je totiž naprosto iluzorní.

Vachek na sebe upozornil již v roce 1968 jasnozřivou studií tehdejšího politického klimatu Spřízněni volbou. Pak se na dvě desetiletí ocitl v nemilosti a k aktivní tvorbě se mohl vrátit až po pádu komunismu. Tehdy vznikají rozměrná zamyšlení nad stavem společnosti a nálad v ní panujících, sestavená do volně návazné tetralogie: Nový Hyperion, Co dělat?, Bohemia docta a nyní Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma. První část názvu, obsahující v sobě znepokojivě absurdní nadsázku, Vachka fascinovala odedávna - už v 60. letech byly dokonce otištěny dvě verze stejnojmenného scénáře, který ovšem s finální podobou nemá nic společného.

Režisér své vyprávění vystavěl na dvou tematických okruzích: jednak sleduje klavírní zkoušku Dalibora probíhající v Národním divadle, jednak nechává v týchž prostorách promlouvat nejrůznější osobnosti našeho uměleckého i vědeckého světa. Mezi oběma rovinami probíhá někdy záměrné, jindy náhodné jiskření, pospojované průhledy na vrásčité stromy a prastaré kameny-antropomorfy, svědky odvěkého plynutí času.

Do záznamu zkoušky (spatříme tak průřez skutečně celou Smetanovou operou!) totiž vstupují bez výraznějšího uspořádání samomluvy, týkající se nejen nedávné minulosti a současnosti, ale také devitalizace zhoubných nádorů či třeba dopadu globalizace. Tak si postupně vyslechneme jak střízlivé výklady profesora Machovce, tak umanuté spiklenecké teorie, ke slovu se často dostávají radikální přívrženci nejrůznějších hnutí a vyznání. Jejich samolibému řečnění, které Vachek zaznamenává bez jakékoli střihové korekce, však často schází soudnost i soudržnost pronášených úvah.

Postoje k filmu se různí. Čtenáři časopisu Premiere, který se opájí zcela jinými filmy, se mohli dočíst, že "autor by udělal lépe, kdyby svůj poznámkový blok proškrtal a seřadil, než se rozhodne ho prezentovat na veřejnosti." Pisatelé Vachka obdivující přirozeně nešetří chválou. Martina Švoma zjišťuje, že "básník Vachek dovede stále nacházet překvapivá, a přitom přirozená obrazná vyjádření." Vladimír Just dokonce nachází karnevalový princip, poetiku zdánlivě bláznovských výroků, jejichž pravdivost ověří teprve budoucnost.

Vachkův snímek nepochybně vzbudí rozličné ohlasy, domnívám se však, že pod zmatečným zevnějškem nalezneme onu hrabalovskou perličku na dně. Vyžaduje to však dlouhodobé soustředění...