Proč máte rád právě Dylana?
Bob Dylan je jedním z představitelů generace zpívajících básníků 60. let. Mám rád celou tu generaci, dokonce jsme s Jiřím Vejvodou, a byl to jeho nápad a hlavní kus práce, v roce 1981 napsali knížku Víc než jen hlas, která byla tehdy zcela neobvyklá a myslím, že i první svého druhu. Přebásňovat texty Dylana, Donovana, Cohena, Mitchellové, Brela, Okudžavy či Simona, to byl pro mne zážitek. Ti lidé navíc ke svým veršům dovedli složit krásnou muziku, krásně je interpretovat a byly to tak trochu písničky o stavu světa, o hledání životních hodnot. Mám je rád, protože hodnota umění se prokáže časem, a když sleduji zprávy, čtu komentáře v tisku a sleduji události, myslím, že ty písničky jsou stále aktuální. Velice často mne napadá Simonův text, který říká: "Cožpak jste se všichni zbláznili v tom našem činžáku? Cožpak nevidíte, že strop jednoho je podlahou druhého?"

Byl jste na Dylanově nedávném pražském koncertě?
Bohužel ne, byl jsem mimo město.

Co může dát, podle vás, Dylan dnešním českým muzikantům?
Nevím, zda na to mám právo odpovídat, ale myslím že hlavně poctivost, profesionalitu, vnímavé oči, cit a srdce na pravém místě.

Má něco společného se Spirituál kvintetem?
To co už jsem zmínil. Myslím, že Spirituál kvintet je opravdu vzácný a důležitý penízek v pokladničce naší kultury. Navíc impulsem pro jeho vznik byli právě folkoví zpěváci. Pamětníci si vzpomenou, jak okouzleně jsme vyšli pěšinkami barevného vícehlasu do Zelených plání.

Kolik jste pak Spirituálům napsal písniček?
Kolik jich bylo, to z hlavy nevím, ale na deskách, kazetách a cédéčkách jich je snad na třicet. Jinak pozoruhodné je, že se prý 17. listopadu na ulicích zpívala píseň Naděje, víra a láska, která nikdy na žádném nosiči nevyšla. Spirituál kvintetu jsem vděčný za nádhernou písničku života a za to, kolik báječných lidí jsem díky tomuto souboru poznal.

Vaše písničky ovšem mají v repertoáru i další zpěváci. Nabízíte jim je nebo si vám o ně říkají?
Obvykle chodí za mnou. Mám rád zpěváky, kteří vědí co chtějí a přemýšlejí o tom, co zpívají. V tom jsem měl, myslím, štěstí.

Jak je dnes, podle vás, ceněna profese písňového textaře?
Asi jak u koho. Já se nikdy o taková srovnání moc nezajímal, ale myslím, že teď už se situace zlepšuje.

Kterých ze svých kolegů textařů si vážíte a proč?
Myslím si, že skvělých textařů máme mnoho ve všech žánrech. Od Hašlera, přes Voskovce a Wericha, Grossmanna, Fischera, Borovce, Štaidla a Koptu až k Horáčkovi, Nohavicovi, a dalším, které jsem hned nestačil vyjmenovat. Vždyť i jen texty Jirky Tichoty či Dušana Vančury ve Spirituál kvintetu jsou excelentní. A po přečtení některých textů Jiřího Suchého, stejně jako Zdeňka Svěráka, má člověk chuť zahodit psací potřeby a věnovat se něčemu úplně jinému. Jejich texty voní člověčinou, je to poezie plná moudrosti a vtipu.

Neláká vás někdy natočit desku, kde si své písně budete sám interpretovat?
Doufám, že tak šílená situace nikdy nenastane a duch pana učitele Kulhánka, ke kterému jsem chodil do houslí, bude mít i nadále klidné spočinutí.

Vaše básnická sbírka Ozvěna tenká jako vlas se stala nejprodávanější sbírkou původní české poezie nového století a vlastně i tisíciletí. Překvapilo vás to? Co myslíte, čím je lidem taková poezie blízká?
Když jsem viděl tu frontu lidí při první autogramiádě, div jsem se nerozbrečel, prvních dvacet minut jsem vůbec nevěděl, co podepisuji. Vůbec jsem s tím nepočítal a jsem všem svým čtenářům za tu přízeň nesmírně vděčný. Myslím, že mnoho lidí píše krásné básně, já jsem snad jen nabídl správná slovíčka ve správnou chvíli a přálo mi štěstí. To, o co se snažím v poezii, je nelhat a věřím, že prostota cti netratí.

Pomohl prodeji knihy rozhlas (jinými slovy - kupovali si vás hlavně vaši posluchači)?
Nepochybně té knížce rozhlas pomohl. Mí posluchači v pořadech Host do domu, Dobré jitro či Šansony, songy a písničky, které jsme dělali s Janou Hlaváčovou, mi dodali odvahu, abych Ozvěnu vydal. Stejnou odvahu našlo i nakladatelství Radioservis. Nedisponuji totiž žádnými sponzory. Jsem rád, že to tak dopadlo. Je to báječný pocit, když přijdu někam na besedu, třeba do pečovatelského domu v Dejvicích, a neznámý pán mi řekne: Vy mi spíte se ženou! A pak mne pozvou oba dál a se smíchem ukazují knížku, kterou má ta paní vedle postele. Nebo vím, že v jedné společnosti byla knížka odměnou pro nejlepší pracovníky. To je fajn pocit. Někteří kritici mi mírně vytkli, že z toho mohly být tři ucelené sbírky, ale já jsem rád, že si i z odlišných skupin čtenářů každý našel odvahu pohladit tu ježatou kštici a vybral něco pro sebe.

Co myslíte, že dnešní době nejvíc chybí?
Nejspíš pokora, empatie, tedy vcítění a slušnost, vždyť koneckonců, jak bylo řečeno úvodem, svět je jeden velký činžák, ve kterém musíme žít všichni. Ale také už vím, že je ošidné paušalizovat. Je plno báječných lidí, kteří jsou lidmi za všech okolností. V tom je světýlko naděje, za kterým stojí za to jít.

Při posledním průzkumu poslechovosti klesl všem stanicím Českého rozhlasu počet posluchačů. Bylo to ovlivněno létem (šlo o duben až září) nebo je to logický trend současnosti?
Nemám dost podkladů k nějaké analýze, ale věřím, že fenomén rozhlasu nezanikne. Samozřejmě přibývá nových technologií, nových zdrojů informací, poučení i zábavy, přízeň posluchačů se může přelívat, ale Český rozhlas má, myslím, relativně stálé posluchače, kterých si musí vážit. Umějí naslouchat, umějí přemýšlet o tom, co se jim říká, jsou to často významné osobnosti v různých oborech lidské činnosti a nemyslím, že úplně chybí mladší ročníky. Samozřejmě střední a starší věk dominuje, protože má k rozhlasu jisté zvykové právo. Rozhlas je nenahraditelný. Rozvíjí fantazii, neváže vás k jednomu místu, můžete ho poslouchat, aniž rušíte okolí, zkrátka je tu mnoho výhod. Pro mnoho posluchačů je partnerem a nemyslete, lidé už podle hlasu poznají, jestli to, co říkáte, myslíte upřímně. Názor posluchačů bych rozhodně při posuzování programových schémat nebral na lehkou váhu.

Soudě podle ohlasů, jste oblíben zejména u posluchaček. Co vy na to? Zajímají vás ženské otázky?
V tomto okamžiku správný chlap odpovídá, že ho zajímají spíš ženské odpovědi, ale musím říci, že stejně tak mám mezi posluchači mnoho mužských přátel. Byl bych moc rád, kdyby bylo alespoň někdy někomu s mými slovíčky chvilku pěkně.

Obálku vám ilustroval Jiří Anderle. Jste přátelé?
Jsme přátelé a přiznám se, že jsem Jirkův fanda (jak také jinak). Je to špičkový český a světový umělec, nesmírně vzdělaný a báječný člověk, se smyslem pro poezii i pro humor. Rád poslouchám jeho rozhlasová povídání a jsem nesmírně vděčný náhodě, která nás svedla dohromady. Jsem také rád, že jsem ho mohl Ozvěnou znovu trochu proslavit. Bohužel mi to nemůže vrátit. Sice za chvíli odevzdá svůj rukopis, a já se na něj spolu s posluchači těším, ale neumím malovat. Ale teď vážně. Blažení je třetí knížka, kterou mi ilustruje s velkorysostí sobě vlastní a navíc jedno odpoledne na zahradě vymyslel i ten název. Já k tomu jen "přicmrdnul" pár slovíček. Takže nejde jen o obálku, ale o řadu ilustrací uvnitř. Je v nich, myslím, pěkná, hravá grafická zkratka, kterou umí mistrně. On ji ostatně učí lidi vidět i u černošského umění. To trpělivě sbírá a hodlá vystavit ve své stálé galerii, která se rodí v Praze 6. Bude to zajímavá podívaná, jedinečný kulturní počin.

Už víte, komu všemu novou knihu věnujete k vánocům?
Především své rodině, která to se mnou nemá lehké, a přátelům. Rád bych ji věnoval i svým posluchačům, kteří mi byli oporou.

Pořizujete dárky s předstihem nebo to necháváte na poslední chvíli?
Jiné dárky, než o kterých jsem právě mluvil, nechávám na poslední chvíli, jako ostatně kdeco. Víte, mnohé dárky člověk časem zapomene, ale dar té krásné, posvátné chvíle v sobě nosí člověk po celý život, aniž si to uvědomuje. Neměli bychom Vánoce degradovat na pouhý pocit hmotné hojnosti, i když ji každému přeji. Ten symbol je víc.

Co se u vás o Vánocích zpívá a jaké se třeba pouštějí desky?
Docela všední klasika. Zpíváme koledy u stromečku a pouštíme si "Rybovku", vánoční spirituály, klasickou hudbu, posloucháme Český rozhlas a radujeme se z případných nálezů dárků, zapomenutých od loňska.

Máte nějaké předsevzetí do Nového roku?
Ještě nevím, snad zpomalit.

TOMÁŠ PILÁT