50
vychází 1. 12. 2003

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota 13. 12. 2003 13.05 hodin
Repríza ve 22.00 hodin

Britští žebráci

Na nádražích, jako je Waterloo na jižním břehu Temže, najdete prakticky v kteroukoliv denní i noční dobu ony žalostné existence na okraji společnosti. Psal o nich již Charles Dickens. Londýnské Timesy nedávno přinesly informaci o žalobě samosprávy Manchesteru proti Leonardu Hockeymu pod titulkem "Pět set let starý boj za vyhnání pobudů z našich měst". Avšak pan Hockey se u soudu dovolával svého práva poukazem na argument, že vyžebrané peníze potřebuje na doplnění sociální podpory 120 liber, které dostává každé dva týdny, protože je narkoman a jeho návyk ho stojí 22 tisíce liber ročně. "Alternativou pro mě by byl návrat k loupežím a krádežím," vysvětlil Leonard Hockey a přiznal, že za žebrotu byl doposud žalován už devadesátsedmkrát.

Jak to se žebrotou v Británii vlastně je?

První zákon o potulce zavedl parlament v roce 1531 - podle jeho ustanovení osoba usvědčená ze žebroty měla být vymrskána a vrácena do místa svého stálého bydliště. Další postihy vyplývající z revize tohoto zákona zahrnovaly dva roky otroctví a popálení chrupavky pravého ucha. Pozdější úprava tohoto zákona umožňovala oběšení osob usvědčených z opakované žebroty. S nástupem průmyslové revoluce a po ukončení válek s Francií začátkem 19. století žebráků přibylo a výsledkem byl nový zákon o potulce z roku 1824, podle něhož žebrota byla trestným činem, ale už nepodléhala trestu vězení. Tento zákon platí dodnes.

Pod londýnským mostem jsem našel dva bezdomovce zachumlané do deky. Zeptal jsem se jednoho z nich, jak se tam dostal.

"Byli jsme v hostelu, ale když s ostatními nevycházíte, tak to začne. My jsme se nepohodli ani s personálem, tak jme tady," řekl ten člověk. Nevypadal nijak zvlášť zkroušeně, ale přece jen mi ho bylo trochu líto, stejně jako jeho kolegy. Bezdomovců jako ti dva jsou v Londýně stovky. Před dvanácti lety založil jeden z nich, John Bird, týdeník pro bezdomovce Big Issue. Je to jednak platforma bezdomovců, kteří si na stránkách týdeníku vyměňují své názory a vedou různé kampaně, jednak zdroj jejich příjmu. Prodavač týdeníku musí být sám bezdomovec, koupí si každé číslo za 50 pencí, ale prodává ho za 1 libru 20 pencí. Rozdíl je osobním příjmem kamelota. Časopis se prodává na nárožích ve všech městech po celé Británii, momentální náklad činí 161 tisíc výtisků. Mohu říci, že Big Issue nabízí docela zajímavé čtení - jsou tam přehledy událostí a rubriky věnované například sexu, kultuře, módě a novým technologiím. V posledním čísle je rozhovor s členem kapely Coldplay Chrisem Martinem o volném obchodě a jako obvykle nechybí redakční úvodník zakladatele časopisu Johna Birda.

Procházku Londýnem jsem zakončil na nádraží Euton, jednom z největších v Londýně, odkud jezdí vlaky na anglický sever. Je tu samozřejmě také stanice metra. Nemohu si nevšimnout pohledné asi šestnáctileté dívky, tmavovlásky, která oslovuje kolemjdoucí s rukou nataženou dopředu. "Můžete postrádat nějaké drobné?" ptá se. Někteří dají, většina jde dál. Osměluji se a ptám se jí, jak dlouho to dělá. "Šest měsíců," říká a vysvětluje mi, že přespává nedaleko nádraží, kde jsou ventilační průduchy. "Jak reagují policisté, když vás přistihnou při žebrotě?" ptám se. "Jednoduše člověka přesunou jinam," říká dívka. Teprve když jsem se s ní loučil, napadlo mě, že jsem se jí měl zeptat, co si myslí o procesu v Manchesteru.

Soudce rozhodl, že Hockeyho žebrota představuje veřejné pohoršení a Hockey pod hrozbou dvouměsíčního vězení svou činnost v centru Manchesteru nesmí provozovat. Hockeyho obhájce však řekl: "Vždy jsem argumentoval tím, že můj klient nepředstavuje veřejné pohoršení, pouze žádá od lidí drobné." Člen místního zastupitelstva města Manchesteru, Basil Curley, se domnívá, že rozsudek nad Hockeym je správný signál všem, kteří žebrají v ulicích. Prohlásil: "Tito lidé nemají hlad a nejsou to bezdomovci. Přes 90 procent výnosu ze žebroty jde na financování jejich narkomanství."

Přesto lze namítnout, že žebrota je neřešitelný problém. Jsou totiž lidé, kteří žádost žebráků o drobné neodmítnou. Žebráci to vědí, proto v ulicích jsou a zůstanou tam i nadále. Osobně se domnívám, že o Leonardu Hockeym brzy znovu uslyšíme.

MILAN KOCOUREK