Není nic příjemnějšího než zkonstatovat, že mezi české filmy posledních několika let zase jednou prorazil film, který je svěží v tom nejlepším slova smyslu. Nuda v Brně - volná adaptace povídky Pavla Beďury Standa debutuje - už teď dorazila i do videopůjčoven a prodejen (distribuuje Centrum českého videa).

Příběh povídky je - dá-li se to tak říci - dosti rozvolněný. Nemá žádnou zvláštní dramatickou pointu, natož pak oblouk, zato baví od začátku do konce. Koneckonců, kdo zná tvorbu divadelníka Vladimíra Morávka, ví, o čem je řeč. Scénář na téma bizarních vztahů v jednom městě napsal režisér společně s Janem Budařem, který je zároveň autorem výtečné hudby.

Stručný obsah filmu je asi takový - Standa a Olinka se seznámí na sportovní olympiádě. Bydlí každý jinde, tož si píší každý den. Po roce dopisové známosti se Olinka odhodlá k závažnému kroku a pozve Standu k sobě do bytu, s tím, aby přespal. Jenže ani jeden dosud nikdy s nikým nespal. A tak přicházejí ke slovu rady "jak na to", které přivádějí do filmu další postavy - bratra Jardu (mistra ve správném nasazení mužské ochrany), dámy z domu, kde Olinka bydlí (jež se dívce svěřují se svými individuálními prožitky z prvního styku) atd. Zásadním sdělením ve filmu přitom je věta "V Brně proběhne každý večer sto padesát tisích souloží", jež ubírá nebo naopak přidává příběhu na vzrušení a tempu. Každý z deseti hrdinů filmu dopadne navíc jinak - a většinou hůře, než by chtěl.

Filmová režie není bez chyb, nicméně nutno uznat, že je Morávek velmi zdařile maskuje formálními schválnostmi. Sympatické je, že ho na rozdíl od jiných filmařů nezajímají atraktivní postavy showbyznysu či podnikatelů, nýbrž outsideři a ty nejobyčejnější věci člověka. Mezi herci tu potkáme vedle ostřílených brněnských harcovníků Miroslava Donutila, Arnošta Goldflama a Jiřího Pechy i mladší méně známé tváře Marka Daniela, Kateřinu Holánovou a samozřejmě v hlavní roli Jana Budaře - jehož stylizace nezkušeného panice baví i dojímá.