44
vychází 20. 10. 2003

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


ZKRAJE TÝDNE

O kráse raději ne nahlas

Tak už to mám za sebou. Také jsem už v Americe sexuálně harašil, já to tušil, že mi to jednou ujede, že se neudržím - a je to tady, sexuální skandál zpravodaje Českého rozhlasu ve Spojených Státech. Stalo se to během mé reportážní cesty do Pennsylvánie, kde žije nejvíce Amishů, skupin křesťanů, kteří navzdory vymoženostem 21. století žijí stále postaru. Nepoužívají automobily, elektřinu a jen ti pokrokovější jezdí na kole. Abychom se k nim vůbec mohli přiblížit, dostali jsme od místní státní kanceláře pro rozvoj turistického ruchu velmi atraktivní průvodkyni Jessiku. Ta nás hned první večer pozvala do irské restaurace a co čert nechtěl, sedla si vedle mě. Okusovali jsme opečená žebra, zapíjeli to pivem a vyprávěli si o Amishích, lidech, kteří chtějí mít především klid na to, aby si mohli žít po svém. Místo toho jim tam cestovní kanceláře navezou 7 milionů turistů ročně. Vyhlídkové autobusy se proplétají mezi povozy taženými koňmi po úzkých cestách okolo amishských farem. Jessika v džínách a tričku k Amishům nepatří, ale obšírně nám radila, jak se máme při setkání s nimi chovat. Televizním štábům a fotografům vysvětlovala, že nesmějí tyto lidi filmovat ani fotografovat. Také jsem se dozvěděl, že Amishi se žení vlastně jen mezi sebou a okolní svět je nezajímá. Nechtělo se mi věřit, že by amishští chlapci dokázali atraktivní Jessiku přehlédnout a jen tak jsem v tom hlučném irskému pubu polohlasně prohodil, že s tak krásnou průvodkyní budou zítra Amishi k nám cizincům určitě vstřícnější. A už to bylo, zaharašení, jako když vyšije. Jessika se na mě podívala, málem jí spadlo okousané žebírko do piva a všichni okolo stolu ztichli. Bylo mi jasné, že jsem překročil všechny americké meze - spojení půvabů naší průvodkyně s jejími profesionálními kvalitami bylo velmi nevhodné, hrubé a nebýt toho, že jsme byli pennsylvánskými hosty, nevím, jak bych se z toho dostal. Přítomný pracovník amerického ministerstva zahraničí mě probodával pohledy a bylo mi jasné, že jsem si kdesi vyryl pěkný vroubek. Přijel jsem zdrcen domů do Washingtonu, přiznal jsem se k sexuálnímu harašení manželce, která řekla, že jsem to celý já. Pak jsem se dívali v televizi na americkou volbu Miss. Už mi vůbec nepřipadlo divné, že se během celého večera moderátor nepozastavoval nad půvaby dívek, ale mluvil o jejich pohovorech s porotci, znalostních testech, obdivuhodných rodičích a dobročinných skutcích krasavic. Už jsem věděl, že to není náhodou, že nezmínil míry dívek a o věku mluvil jen výjimečně. Snažil jsem se myslet po americku a namluvit si, že už mi ta promenáda v plavkách na volbě americké miss začíná připadat zbytečná až pobuřující. Ale pak přišla na pódium dívka podobná Jessice...

MIROSLAV KONVALINA, Washington