Neděle 21. 9. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
Premiéra 21. září v 8.04, repríza 25. září v 0.04

Normalizace po habsbursku

Básník Viktor Dyk napsal před sto lety truchlivě: "...a zvláštním smutkem dnes má duše chora, francouzsky Mont Blanc, česky Bílá hora." Ne pro všechny však byla ta původně nevýznamná šarvátka důvodem k zvláštnímu smutku. Byli tací, a bylo jich dost, kteří jásali, neboť na Bílé hoře se podle nich neprohrálo, na Bílé hoře se podle nich zvítězilo.

Bělohorská bitva a další neúspěšné zásahy stavovských vojsk měly bezprostřední vliv na postavení nekatolíků v zemi. Obnovení vlády panovníka Ferdinanda II. jim neskýtalo valné perspektivy. Ferdinand II. byl člověk bigotně zbožný, muž, jenž byl neochvějně přesvědčen, že je k panovnickému úřadu povolán z Boží milosti, a nejlepší, co může pro své národy učinit, je přivést obyvatelstvo zpět do lůna římské církve.

Pro císaře Habsburka neexistovalo jiné náboženství než katolické. V tom ho utvrzoval jeho zpovědník a duchovní rádce Vilém Lamormain. Kdysi studoval na pražské klementinské akademii. Původem byl z Flander, ale české poměry znal velmi dobře. Řádová příslušnost: jezuita. Byl to člověk energický, netolerantní až agresivní, napsal o něm americký historik Robert Bireley, sám rovněž člen jezuitského řádu. Vypracoval plány na postup rekatolizace v Říši a je autorem jedné z koncepcí rekatolizace v zemích Koruny české. Hledal takové cesty k nápravě poměrů, co se vyznání týká, jež by prospěly nejen obecné církvi, ale i jeho Tovaryšstvu Ježíšovu.

V létě 1618 museli čeští jezuité opustit své školy při kolejích. Zpátky se vrátili za dva roky nato - 22. listopadu 1620 (tedy do Prahy; v Českém Krumlově se objevili už rok předtím.) Podle tištěného svědectví neznámého katolíka, které uvádí ve své kronice Pavel Skála ze Zhoře, však někteří cizí jezuité vstoupili do Prahy hned s vítězným vojskem.

Uplynuly pouhé tři dny, co čeští jezuité připutovali nazpátek do Prahy (jakoby náhodou to bylo právě na den svatého Klimenta), a už jim bylo vráceno Klementinum. O to se postaral sám císař.

Otcové jezuité si ještě netroufli vstoupit do pražských měst v řádových černých oděvech. Raději dali přednost civilnímu oblečení. Nechtěli vzbuzovat přílišnou pozornost. Do Jindřichova Hradce se navrátili jezuité před Vánocemi roku 1620, zjišťujeme v knize historika Bořivoje Benetky Jezuité v Čechách. Ke konci července 1621 se vracejí i do Chomutova. Také na Moravě dochází k obnovení kolejního života - v lednu 1621 v Brně a téhož měsíce i v Olomouci, kde se mezi vítajícími katolíky ozvalo několik hlasů, pokřikujících na jezuity "černí ďáblové". Brněnský biskup vysvětil kolejní chrám. V Olomouci dostali jezuité hlavní farní kostel sv. Mořice i s farou. Pouze do Kladska se vrátit ještě nemohli. A mohlo se začít čile rekatolizovat...