Polský spisovatel Paweł Huelle se narodil v roce 1957 v Gdaňsku. Na zdejší univerzitě vystudoval polonistiku. Po skončení studií (1980) pracoval v tiskovém středisku oblastní koordinační rady nezávislých odborů Solidarita, pak řadu let učil polskou literaturu a historii na gdaňských školách. V letech 1994-96 působil jako ředitel gdaňské regionální pobočky Polské televize. K vlastní literární tvorbě Huelleho inspirovala setkání lidí zabývajících se kulturou a uměním, organizovaných v letech 1981-82 v kostele svatého Mikuláše pod názvem "Punkty mówione". Tehdy vznikla i jeho první, dodnes nepublikovaná próza, psal též verše a literární recenze, rozhlasové hry a televizní scénáře. V roce 1987 debutoval jako prozaik románem Weiser Dawidek. Kniha byla velmi dobře přijata a získala několik významných ocenění. Kromě toho Huelle vydal dvě povídkové sbírky (Opowiadania na czas przeprowadzki - Povídky na dobu stěhování; První láska a jiné povídky), soubor fejetonů a esejů původně uveřejňovaných v tisku, zejména v Gazetě Wyboczej pod názvem Imiona, miejsca (Jména, místa). V románu Mercedes Benz (vyšel v roce 2002 v krakovském nakladatelství Znak) autor vypráví o osudech svých prarodičů, rodičů i své vlastní příběhy, proplétající se a odvíjející se v přímé souvztažnosti s dějinami Polska od počátku dvacátého století až po současnost. Huelle svou prózou zároveň vyjadřuje obdiv ke svému oblíbenému spisovateli Bohumilu Hrabalovi do té míry, že své vyprávění nejen adresuje svému vzoru v podobě jakéhosi fiktivního dopisu, ale přejímá i Hrabalův způsob psaní a myšlení, Hrabalův nezaměnitelný styl i některé motivy jeho děl. Nad tímto jevem i všeobecně nad přijímáním díla Bohumila Hrabala v Polsku, inspirací jeho literaturou se zamýšlí autorka pořadu a překladatelka ukázek z Huelleho prózy Alena Heroutová. V režii Petra Mančala účinkují Jan Hartl, Jana Franková a Vasil Fridrich.