Egyptští faraóni byli pohřbíváni v Údolí králů, panovnice říše na Nilu v Údolí královen. Obě údolí se nacházejí nedaleko chrámových komplexů v Luxoru a Karnaku. Pohřebiště v údolí mají i panovníci nejdéle trvající říše v korejských dějinách - v Kjongdžu na jihovýchodě Korejského poloostrova.

Na rozdíl od egyptských vyprahlých a skalnatých vrcholků ukrývajících hrobky nesmrtelných, Kjongdžu obklopují zalesněné svahy. Na jaře hýří všemi barvami a životem. Zelené borovice, bílé a růžové třešně, ptáci, veverky, turisté i školní výpravy. A příležitostně i hudebníci vytvářejí atmosféru někdejší metropole monarchie.

Zatímco v Egyptě se hrobky kvůli vykradačům hrobů schovávaly a vchody do nich se všemožně maskovaly, v Kjongdžu jsou viditelné na první pohled. Stojí všude. V samotném údolí podél řeky i přímo ve městě Kjongdžu. Z letadla vypadají jako zelené homole, někdy osamocené, jindy jich je několik pohromadě. Kopce vysoké až dvacet metrů ale většinou nemají vstup. Jsou celé porostlé pečlivě upravovaným trávníkem a na to, jak vypadají uvnitř, dali odpověď až archeologové. Veřejnosti pak bylo zpřístupněno místo zvané Čomnačonga.

Vstupuji dovnitř, projdu krátkou chodbou a ocitám se v samém srdci hrobky. Po stranách jsou vystaveny předměty pocházející z obdoby říše Sila, která existovala od roku 57 před Kristem až do roku 935. Věci patří panovníkovi, který tu byl pohřben. Zlaté tepané opasky, náušnice, náramky a hlavně královská koruna a téměř metr dlouhý meč. Panovníkovy ostatky bývaly uloženy uprostřed hrobky. Čomnačonga se podle objevené malby nazývá Hrobka létajícího koně.

Bojovníci říše Sila, která jako vůbec první v roce 668 sjednotila Koreu, však kromě koňů užívali ke zdolávání kopců především své vlastní nohy. Prý měli tak silné a svalnaté, že je začali požívat i při boji a při zápasech. A tak vznikla jedna z asijských bojových technik - Tae Kwon Do. Cvičeni v ní byli hlavně rytíři z elitní organizace mladých lidí ze vznešených rodin. Bojové umění ovšem ovládali i buddhističtí kněží obývající desítky klášterů v údolí i okolních horách. Nikdo z nich určitě netušil, že Tae Kwon Do se v roce 2002 stane i olympijských sportem.

Síla i víra byly základem nepřemožitelnosti říše Sila téměř tisíc let, panovníci si ale užívali i lidských radovánek. Tu nejoblíbenější a nejzvláštnější praktikovali králové v palácovém komplexu u hory Namsan. Se svými věrnými si sedli kolem kamenného žlabu ve tvaru podkovy a panovník z jeho konce po vodě posílal kalíšky s alkoholem. Jak dlouho tato zábava mohla trvat, jsem nezjistil, o jaký alkohol šlo, však ano. Pět set let bylo na královském dvoře nejžádanější rýžové víno, které dodnes stejným postupem vyrábí jedna rodina v Kjongdžu. Podnik nedávno převzal devětadvacetiletý syn, který mi potvrdil, že víno chutná i současným korejským vládcům.

Čol-Hong-Suk vystudoval biologii, postup tajné výroby vína mu však prozradila jeho babička. Jejich rodinné stavení se nachází jen několik desítek metrů od nejstarší kamenné observatoře v Orientu. Bylo postavené za vlády královny Sondok. I ona má svou hrobku v údolí u města Kjongdžu, viditelnou a přístupnou. Na rozdíl od ní i většiny ostatních vládců, existovali dva panovníci, kteří nechtěli, aby po jejich smrti mohli lidé k jejich hrobce přicházet První proto přikázal, aby po jeho smrti bylo kolem hrobky postaveno na čtyřicet dalších a nikdo aby nevěděl, kde jeho rakev a poklady hledat. Druhý král, Munmu, chtěl, aby ho po smrti chránilo východní moře, a je tedy pochován v hrobce - jediné svého druhu na světě - pod mořem .

Když jsem z Kjongdžu odjížděl, honily se po obloze mraky. Podle východní filozofie taková oblaka symbolizují svobodu, odpoutání se od světa i pomíjivost existence. Duch i památky říše Sila však zůstávají.