36
vychází 25. 8. 2003

Zpět na obsah         

Televize
a film


TV TIPY

Pondělí 1. 9. 2003 NOVA - 22.50 hodin

Kdo vstoupíš do počítačové hry, zanech nadějí...

Oblíbené jsou průniky do znepokojivých paralelních světů (příznačný je zejména Matrix), naznačující, že naše smysly mohou klamat, že nic není takové, jaké se na první pohled zná, že vše, co vnímáme, může být pouhou iluzí. Do této linie se řadí i fantaskní hororový thriller eXistenZ, důvtipná hříčka na téma, že všichni jsou figurkami v nějaké hře (zde počítačové), i když si myslíme, že ji hrajeme sami.

Zcela jistě oceníme - pokud to rozlišovací schopnosti obrazovky dovolí - výtvarné pojetí, které se záměrně zříká jakýchkoli počítačových efektů, naopak načrtává navenek zcela reálný, byť notně bizarní svět, trochu snad připomínající svými ošuntělými reáliemi výrobny z předminulého století, včetně užívání živočišného materiálu, z něhož se připravují komponenty ke hře.

Vniknutí do nitra počítačové hry je nebezpečnéOšklivost a nevzhlednost povýšená na výrazový princip je akcentována v několika rovinách, především ve vizuálním zpodobnění, v kresbě prostředí, jimiž se hrdinové volně přenášejí, ale nemenší důraz nalezneme u pojetí hráčských komponentů, které umožňují účast - člověk má dokonce své do páteře vyhloubené bioporty, k nimž se připojuje (téměř jak pupeční šňůrou) ovládací pultík zvaný "měchýř". Z kostí různých zmutovaných živočichů lze dokonce složit fungující střelnou zbraň. Hráč tak získává dokonalou iluzi hry coby reality, přičemž dochází k prolínání osobnosti hráče s postavou, kterou představuje. Oba hlavní protagonisty, autorku nejnovější počítačové hry zvané eXistenZ a jejího víceméně nedobrovolného zachránce před atentáty (s podmanivou naléhavostí je představují Jennifer Jason Leighová a Jude Lawe), tak spojuje i sílící sexuální přitažlivost, ačkoli jen obtížně rozlišují, co je hra a co realita. Když totiž ze hry "vystoupí", zdá se, jako by v ní na jiné úrovní stejně pokračovali.

Ačkoli režisér David Cronenberg akcentuje některé překvapivě domýšlené prvky (třeba "zamrznutí" postavy, pokud nedostane odpovídající narážku či impuls, který by ji vedl k další aktivitě), film se vyznačuje příklonem k hororovité stylizaci, spoléhá na odpudivé rekvizity krve a záchvatů, které hráčskou vášeň provázejí. Používaný materiál totiž nejvíce připomíná rozpitvané zbytky z mimozemských bytostí.

JAN JAROŠ


Úterý 2. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Když kamarády spojuje odlišnost

V zásadě dětský snímek Max a Kevin překvapuje účastí Sharon Stoneové v roli matky fyzicky postiženého chlapce: jenže její postava je odsouvána na vedlejší kolej, zůstává na úrovni víceméně epizodní figurky, pro niž je příznačná jen rozhodnost, s jakou prosazuje zájmy svého dítěte ve škole i v nemocnici. V centru pozornosti se nacházejí dva chlapci, pro svou odlišnost vyvržení z kolektivu spolužáků, kteří se vůči nim chovají výsměšně až agresivně.

Zprvu apatický Max má totiž snížený intelekt, takže třídu opakuje, stávaje se obětním beránkem - nechává si vše bez odporu líbit. Kevin je naopak chlapec mimořádně inteligentní, dokonce si konstruuje létající hračky a při ohňostroji okouzleně vypočítavá jednotlivé chemické složky. Jenže se ztěžkle pohybuje jen s pomocí berlí a navíc jej sužuje vážná vnitřní choroba.

Film zachycuje, jak se ze dvou handicapovaných chlapců stává jakoby jedna bytost, určovaná Kevinovou vůlí - ale i Max postupně dozrává a získává sebevědomí. Většinou je totiž vidíme, jak Max Kevina nosí na ramenou, jak se spolu dokáží postavit i proti přesile chuligánů a jak se Kevin posléze sám vypraví zachránit Maxe, kterého unese jeho zlotřilý otec.

Režisér Peter Chelsom zvolil atraktivní podání, někdy možná až na úkor motivické celistvosti (třeba téma chuligánských spolužáků postupně vyšumí do ztracena). Vypomáhá si podezřelými náhodami, jako v případě, kdy nejprve chlapci musí doručit nalezenou peněženku do bytu otcova bývalého kumpána - a otec pak uneseného Maxe ukrývá na stejné místo, což Kevin bystře vydedukuje a vyrazí mu na pomoc.

Nejvýraznější je ovšem rovina krále Artuše a jeho rytířů - Kevin spolu s Maxem se snaží stylizovat se právě do těchto šlechetných postav jako vzorů (včetně jejich zhmotnění v představách obou chlapců), Max si ostatně čte v knize o jejich dobrodružstvích a vžívá se do nich. Rozvoj představivosti, četba i aktivní existence způsobí zásadní změny: dosud jakoby zastřelý intelekt se začíná probouzet, Max se k údivu celé třídy hlásí, aby správně odpověděl na vznesenou otázku, dokonce si začíná vést deník, jehož ztvárnění - podepřené Maxovým komentováním vyprávěného příběhu - ve filmu sledujeme.

Film nezastírá, komu je především adresován, ale možná právě proto bude obtížně hledat svého adresáta. Dospělí jej budou vnímat jako značně zjednodušený a prvoplánový, teenageři, na něž by měl především působit jako výzva k toleranci, jej mohou odmítnout, protože v něm nenaleznou to, nač jsou běžně zvyklí, pro ještě mladší věk může vyznívat až příliš děsivě a depresivně.

(jš)


Středa 3. 9. 2003 ČT 1 - 23.10 hodin

Nemocnice Presidio (1/14)

Hrdiny amerického seriálu z prostředí jedné velké nemocnice v San Francisku jsou lékaři a lékařky jednotlivých oddělení se specifickým zaměřením. Jednou z hrdinek je i onkoložka Rae, kterou zastihneme na lékařské dvoutýdenní misi v Pákistánu. Opakuje se zde milostný románek s řeckým chirurgem Nickem Kokorisem. Když se vrací zpět do své nemocnice Presidio, vrací se zpět i do svého manželského života. Mladá dětská lékařka Jules bojuje o život nedonošeného novorozence a zároveň v sobě skrývá strach z rakoviny vaječníků a neschopnosti mít vlastní děti. Schopný nováček na plastické chirurgii, sebevědomá, ale citlivá Jackie, právě svádí svůj boj s pojišťovnami a proplácením úkonů. Zcela na jiném oddělení zase lékaři přemlouvají fotbalového trenéra k operaci srdce, která mu může zachránit život...


Čtvrtek 4. 9. 2003 ČT 2 - 20.00 hodin

Jak se maluje potmě

Jemné kresby Pavly Francové-Valníčkové vypadají jako lehce načrtnuté holubím pírkem a jsou už na první pohled zvláštní. Mimo jiné tím, že postavy na nich mají často zavřené oči. A ještě něčím: skoro vždycky mají výrazné ruce, které hned upoutají. Jako by lidé na obrázcích poznávali všechno kolem, objevovali prostor, předměty, přírodu prostřednictvím svých dlaní; jako by se s jejich pomocí dorozumívali se světem.

Pozoruhodný portrét pozoruhodného člověka - Malování potměJenže tu žádné "jakoby" není, Pavla opravdu ruce moc potřebuje. Dotyky dlaní, a také představivost a citlivé vnímání. Je totiž nevidomá. Přesto - jako nevidomá - vystudovala filozofickou fakultu a absolvovala dlouhodobou studijní stáž v Americe, vykonává své povolání překladatelky a lektorky angličtiny; jako nevidomá byla slavnou atletkou, která vozila z paralympiád a dalších soutěží medaile. (Mezi její největší sportovní výkony patří např. titul mistryně Evropy v běhu na 800 m v r. 1989 a bronzová medaile v plavání na 100 m prsa na mistrovství Evropy v Curychu, tři zlaté medaile na mistrovství světa v Assenu v bězích na 800, 1500 a 3000 m. Na zimních paralympijských hrách v r. 1992 v Albertville získala stříbrné umístění v běhu na lyžích na 5 km, na letních hrách v r. 1992 v Barceloně vytvořila světový rekord na 3000 m, olympijský rekord v běhu na 1500 m a národní rekord na 800 m.)

Pavla byla díky sportu známá, o jejích výkonech jsme se mohli dovědět z tisku i televize; o tom, co dělá, nač myslí a jak kreslí, však moc nevíme. A přece se věnuje kreslení a malování čím dál víc, ilustrovala už dvě knížky. Nedávno, když společně s dalšími autory představovala jednu z nich, která se jmenuje Co vlastně ti nevidomí dělají?, vyprávěla mimo jiné i o svém barevném vnitřním vidění. Jako dítě ještě měla zbytky zraku, ztratila je až v dospívání, a tak jí představy barev zůstaly. Slova a pojmy má stále spojené s konkrétními barvami. Vzpomíná s úsměvem třeba na to, že někdejší stanici metra "Gottwaldova" vnímala kdysi jako fialovou, a když ji pak přejmenovali, nejprve ji to trochu mátlo.

Pavla je přemýšlivá mladá žena, plná elánu, nápadů a projektů; svůj handicap pojímá věcně a zdá se, že jí ani moc nepřekáží. Současně má i poetickou duši, plnou tiché, neokázalé básnivosti a báječných obrázků, které pak nakreslí. O jejím životě, myšlenkách, ale především o vnitřním světě a malování vypravuje režisér Pavel Štingl v dokumentu Malování potmě, natočeném v ostravském studiu ČT.

(ap)


Pátek 5. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Starci na chmelu

Příběh první lásky dvou spolužáků, která je během chmelové brigády vystavena závisti, nepochopení a pokrytectví ostatních, se diváckou návštěvností řadí k nejúspěšnějším českým filmům. Po premiéře jej viděly bezmála tři miliony diváků. Jeho úspěch lze přičíst zručně vedené "velkolepé" propagaci - ale především zcela výjimečným řemeslným a uměleckým kvalitám: vyprávění je v nejlepších tradicích muzikálového žánru doplněno chytlavými písničkami. Znamenité jsou i hromadné baletní výstupy.


Sobota 6. 9. 2003 NOVA - 22.10 hodin

3000 mil na útěku

Bývalí spoluvězni Michael a Murphy naplánují a s komplici provedou odvážný zločin, když v převleku za Elvise vyloupí kasino v Las Vegas. Přepadení se však změní v krvavou přestřelku a navíc se psychopat Murphy rozhodne, že si celý lup nechá pro sebe. Prozíravému Michaelovi se však podaří zmocnit peněz dříve a společně s půvabnou Cybil odjede. Murphy se však nehodlá lupu vzdát a pustí se za nimi.

Režie Demian Lichtenstein. Hrají K. Russell, K. Costner, C. Cox, D. Kaye a další.


Neděle 7. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Romeo, Julie a tma

Nové televizní zpracování slavné novely Jana Otčenáška vypráví příběh lásky dospívajícího chlapce a židovské dívky uprostřed války v době heydrichiády. Ester hledá úkryt, který jí Vojta poskytuje s vědomím rizika života. Od této chvíle se situace protagonistů příběhu stává jakýmsi existencionálním ostrovem, na kterém se prověřují základní lidské hodnoty - láska, smrt, věrnost i zrada. Tento zážitek předznamenává hlavního hrdinu příběhu na celý život. Komorní drama ztvárněné Karlem Smyczkem je účinné svou naléhavostí a má nadčasovou platnost.