Zcela jistě oceníme - pokud to rozlišovací schopnosti obrazovky dovolí - výtvarné pojetí, které se záměrně zříká jakýchkoli počítačových efektů, naopak načrtává navenek zcela reálný, byť notně bizarní svět, trochu snad připomínající svými ošuntělými reáliemi výrobny z předminulého století, včetně užívání živočišného materiálu, z něhož se připravují komponenty ke hře.

Ošklivost a nevzhlednost povýšená na výrazový princip je akcentována v několika rovinách, především ve vizuálním zpodobnění, v kresbě prostředí, jimiž se hrdinové volně přenášejí, ale nemenší důraz nalezneme u pojetí hráčských komponentů, které umožňují účast - člověk má dokonce své do páteře vyhloubené bioporty, k nimž se připojuje (téměř jak pupeční šňůrou) ovládací pultík zvaný "měchýř". Z kostí různých zmutovaných živočichů lze dokonce složit fungující střelnou zbraň. Hráč tak získává dokonalou iluzi hry coby reality, přičemž dochází k prolínání osobnosti hráče s postavou, kterou představuje. Oba hlavní protagonisty, autorku nejnovější počítačové hry zvané eXistenZ a jejího víceméně nedobrovolného zachránce před atentáty (s podmanivou naléhavostí je představují Jennifer Jason Leighová a Jude Lawe), tak spojuje i sílící sexuální přitažlivost, ačkoli jen obtížně rozlišují, co je hra a co realita. Když totiž ze hry "vystoupí", zdá se, jako by v ní na jiné úrovní stejně pokračovali.

Ačkoli režisér David Cronenberg akcentuje některé překvapivě domýšlené prvky (třeba "zamrznutí" postavy, pokud nedostane odpovídající narážku či impuls, který by ji vedl k další aktivitě), film se vyznačuje příklonem k hororovité stylizaci, spoléhá na odpudivé rekvizity krve a záchvatů, které hráčskou vášeň provázejí. Používaný materiál totiž nejvíce připomíná rozpitvané zbytky z mimozemských bytostí.

Úterý 2. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Zprvu apatický Max má totiž snížený intelekt, takže třídu opakuje, stávaje se obětním beránkem - nechává si vše bez odporu líbit. Kevin je naopak chlapec mimořádně inteligentní, dokonce si konstruuje létající hračky a při ohňostroji okouzleně vypočítavá jednotlivé chemické složky. Jenže se ztěžkle pohybuje jen s pomocí berlí a navíc jej sužuje vážná vnitřní choroba.

Film zachycuje, jak se ze dvou handicapovaných chlapců stává jakoby jedna bytost, určovaná Kevinovou vůlí - ale i Max postupně dozrává a získává sebevědomí. Většinou je totiž vidíme, jak Max Kevina nosí na ramenou, jak se spolu dokáží postavit i proti přesile chuligánů a jak se Kevin posléze sám vypraví zachránit Maxe, kterého unese jeho zlotřilý otec.

Režisér Peter Chelsom zvolil atraktivní podání, někdy možná až na úkor motivické celistvosti (třeba téma chuligánských spolužáků postupně vyšumí do ztracena). Vypomáhá si podezřelými náhodami, jako v případě, kdy nejprve chlapci musí doručit nalezenou peněženku do bytu otcova bývalého kumpána - a otec pak uneseného Maxe ukrývá na stejné místo, což Kevin bystře vydedukuje a vyrazí mu na pomoc.

Nejvýraznější je ovšem rovina krále Artuše a jeho rytířů - Kevin spolu s Maxem se snaží stylizovat se právě do těchto šlechetných postav jako vzorů (včetně jejich zhmotnění v představách obou chlapců), Max si ostatně čte v knize o jejich dobrodružstvích a vžívá se do nich. Rozvoj představivosti, četba i aktivní existence způsobí zásadní změny: dosud jakoby zastřelý intelekt se začíná probouzet, Max se k údivu celé třídy hlásí, aby správně odpověděl na vznesenou otázku, dokonce si začíná vést deník, jehož ztvárnění - podepřené Maxovým komentováním vyprávěného příběhu - ve filmu sledujeme.

Film nezastírá, komu je především adresován, ale možná právě proto bude obtížně hledat svého adresáta. Dospělí jej budou vnímat jako značně zjednodušený a prvoplánový, teenageři, na něž by měl především působit jako výzva k toleranci, jej mohou odmítnout, protože v něm nenaleznou to, nač jsou běžně zvyklí, pro ještě mladší věk může vyznívat až příliš děsivě a depresivně.

Středa 3. 9. 2003 ČT 1 - 23.10 hodin

Čtvrtek 4. 9. 2003 ČT 2 - 20.00 hodin

Jenže tu žádné "jakoby" není, Pavla opravdu ruce moc potřebuje. Dotyky dlaní, a také představivost a citlivé vnímání. Je totiž nevidomá. Přesto - jako nevidomá - vystudovala filozofickou fakultu a absolvovala dlouhodobou studijní stáž v Americe, vykonává své povolání překladatelky a lektorky angličtiny; jako nevidomá byla slavnou atletkou, která vozila z paralympiád a dalších soutěží medaile. (Mezi její největší sportovní výkony patří např. titul mistryně Evropy v běhu na 800 m v r. 1989 a bronzová medaile v plavání na 100 m prsa na mistrovství Evropy v Curychu, tři zlaté medaile na mistrovství světa v Assenu v bězích na 800, 1500 a 3000 m. Na zimních paralympijských hrách v r. 1992 v Albertville získala stříbrné umístění v běhu na lyžích na 5 km, na letních hrách v r. 1992 v Barceloně vytvořila světový rekord na 3000 m, olympijský rekord v běhu na 1500 m a národní rekord na 800 m.)

Pavla byla díky sportu známá, o jejích výkonech jsme se mohli dovědět z tisku i televize; o tom, co dělá, nač myslí a jak kreslí, však moc nevíme. A přece se věnuje kreslení a malování čím dál víc, ilustrovala už dvě knížky. Nedávno, když společně s dalšími autory představovala jednu z nich, která se jmenuje Co vlastně ti nevidomí dělají?, vyprávěla mimo jiné i o svém barevném vnitřním vidění. Jako dítě ještě měla zbytky zraku, ztratila je až v dospívání, a tak jí představy barev zůstaly. Slova a pojmy má stále spojené s konkrétními barvami. Vzpomíná s úsměvem třeba na to, že někdejší stanici metra "Gottwaldova" vnímala kdysi jako fialovou, a když ji pak přejmenovali, nejprve ji to trochu mátlo.

Pavla je přemýšlivá mladá žena, plná elánu, nápadů a projektů; svůj handicap pojímá věcně a zdá se, že jí ani moc nepřekáží. Současně má i poetickou duši, plnou tiché, neokázalé básnivosti a báječných obrázků, které pak nakreslí. O jejím životě, myšlenkách, ale především o vnitřním světě a malování vypravuje režisér Pavel Štingl v dokumentu Malování potmě, natočeném v ostravském studiu ČT.

Pátek 5. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin

Režie Demian Lichtenstein. Hrají K. Russell, K. Costner, C. Cox, D. Kaye a další.

Neděle 7. 9. 2003 ČT 1 - 20.00 hodin