Středa 27. 8. 2003 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Proč jsem však začal psát o smyčcovém kvartetu, když na něj nepřijde vůbec řada? Jenom proto, abychom si vytvořili zvukové povědomí tohoto souboru a uvědomili si jednu záhadnou okolnost: rozšíří-li se smyčcové kvarteto o jeden další smyčcový nástroj (většinou se přidává 2. viola nebo 2. violoncello), tak náhle zmizí ta úžasná a charakteristická zvuková intimita. Smyčcové kvinteto je již jiného rodu; je ve zvuku trochu robusnější a daleko více nástrojově "rozhádanější". Ten pátý přidaný nástroj se totiž často chová jako věčně nespokojený kverulant, s potřebou dávat o sobě vědět za každou cenu. Jiná společenská situace vládne ve smyčcovém sextetu. Ono trochu kopíruje ve svém chování kvarteto, ale po zvukové stránce tu již máme k dispozici miniaturní komorní orchestr, čehož skladatelé mnohdy obratně využili. Smyčcové sexteto, potažmo kvinteto, bude také v dnešním večeru dominovat. V interpretaci vynikajícího rakouského souboru Wiener Streichsextett zazní transkribovaná Klavírní sonáta A dur, op. 101 Ludwiga van Beethovena a Smyčcový kvintet F dur z pera Antona Brucknera.

Souběžně se smyčcovými instrumentálními ansámbly rozvíjela se seskupení dechových nástrojů. I zde byly položeny základy v 18. století. Nejprve to byly vojenské hudby čítající v začátcích 4-6 hráčů, které se rozrostly v ideální tvar dechového okteta hojně využívaného v otevřeném prostranství aristokratických panství. Je zajímavé, že dechové nástroje lépe znějí v párovém obsazení; takže z původních čtyř se ustálilo na osmi, ale co se samotné hudební stylizace týká, dodržoval se většinou kvartetní obrys. Jak vidno hudba je nevyzpytatelná, a je to dobře. Dechové okteto bude zastoupeno Partitou F dur, op. 57 Františka Vincence Kramáře, jehož Oktety, Partity a Harmonie se zařadily ke klasickým dílům pro dechové soubory. Neméně klasická bude i interpretace v provedení dechového souboru vedeným přední německou klarinetistkou Sabine Meyerovou.