35
vychází 18. 8. 2003

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Letní vedra si žádají pohodu

Mezi jubilejně převlečenými (retro)pořady České televize občas zasvítí osvěživá podívaná, například brněnský Večer na téma..., zejména (ale nejen) jeho první část - Vysílá studio Typos (3. 8.). Brněnské studio neslaví letos žádné zralé "kulatiny", nicméně se mu podařilo sestavit příjemný program z ukázek vlastní tvorby, a tím zároveň i svou elegantní reklamní vizitku.

Rovněž dokument Grace Kellyová - peníze a sny (8. 8.) přinesl pohodový zážitek. Holandský režisér Izzy Abrahami s nadhledem a humorem ztvárnil životní příběh možná trochu podivínského, ale obratného podnikatele Berta Maase, jehož nápady vesměs sklízejí úspěchy - ať prodává hřebeny, dámské spodní prádlo nebo kravaty. Spoustu svých vydělaných peněz nakonec "vrazil" do projektu více méně ztřeštěného, ale sympatického: postavil divadlo a financuje muzikálové představení o své dětské lásce, slavné filmové hvězdě a posléze monacké princezně Grace Kelly. Osud Maasova muzikálu - stál dvacet milionů guldenů - zatím ovšem nemá na rozdíl od jiných jeho aktivit happy end, podnikatel na něm spíš prodělává. Ale co; až na amsterodamské představení přestane chodit publikum, produkce je sbalí a přestěhuje jinam. Jen škoda, že roztomilé, ale málo srozumitelné kloktání muzikálových herců v holandštině postrádalo český překlad, byť koproducentem filmu je Česká televize.

Jsou tu však tu i vážná témata, třeba taková, jaká přináší osobitý tvůrce dokumentů z neuralgických bodů zeměkoule Jaromír Štětina. Tentokrát představil půlhodinový snímek Ženy mého života (7. 8.), v němž se svým týmem (Petra Procházková, Libuše Rudinská) nahlédl do všedních dnů současného Afghánistánu. Film nabídl svědectví o tom, že ukončení tamní dlouhodobé války zdaleka nevyřešilo tíživé ekonomické a sociální problémy země; i po pádu talibánu je například život afghánských žen stejně neradostný jako dříve - ve společnosti, kde vládne muž, nic neznamenají, nerozhodují o sobě, stále musí zahalovat tělo i tvář a od svých manželů snášet trpké ponižování. Štětina se shodou příznivých okolností vrátil po delší době na místa, kde už před časem natáčel, a tak je jeho dokument palčivou výpovědí o pomalých, jen velmi váhavých změnách v těžce zkoušené zemi, k níž se "vyspělý" svět staví více či méně lhostejně.

AGÁTA PILÁTOVÁ