Zatímco Česká republika zažívala vysilující červnová vedra, na východním pobřeží USA bylo období několikatýdenních dešťů. Na rozdíl od jiných let tady nekončil maraton zápasů letošní kanadsko-americké hokejové ligy v letní, vlhkostí nasáklé atmosféře. Když nepršelo, dalo se být venku a fanoušci New Jersey Devils, letošního vítězného týmu Stanley Cupu, si užívali zejména chvilky závěrečné série čtyř finálových zápasů, které se hráli na domácím ledě.

Snažil jsem se na zápasy do New Jersey, amerického zahradního státu, dojet z Washingtonu vždy o pár hodin dříve, abych si užil pohodu, kterou tamní fanoušci dokáží před utkáním v okolí stadionu vytvořit. Ve Washingtonu jsem totiž chodil celou sezónu na zápasy Capitals. Stadion mají krásný, uprostřed města, ale fanoušci v metropoli na hokej moc nechodí a tak ani při skvělých zápasech s Jaromírem Jágrem v čele, kterých nebylo ve Washingtonu mnoho, nedokázali rozdmýchat koženou náladu vládního centra supervelmoci.

To příznivci Ďáblů z New Jersey jsou jiní. Přijedou před odlehlý stadion svými vozy už převlečení do červeno-bílo-černých dresů, rozloží si na parkovišti židličky, stolky, otevřou chladící boxy a zažehnou přenosné grily. Takový piknik patří k předzápasovým rituálům. Vznikl proto, že pro většinu lidí je už cena vstupenek pro celou rodinu pořádnou ránou domácímu rozpočtu a tak se dá alespoň ušetřit tím, že se lidé najedí a napijí před náročným zápasem z vlastních zásob. Opékají párky a hamburgry, pijí pivo a vyhlížejí známé nebo se seznamují s neznámými. Je třeba diskutovat o hře, hráčích, sezóně a taky o jídle a pití.

Hokej, tak jako baseball, jsou ve Spojených Státech rodinnými sporty, a tak vše okolo hry je tomu přizpůsobeno. Hokejový zápas je tak společenskou akcí na větší část odpoledne a večera. Jsou dokonce lidé, kteří se ani nedostanou do haly. Stačí jim, že zaparkují poblíž, zapojí si přenosnou televizi a s desítkami dalších nadšenců se na parkovišti u haly dívají na zápas zprostředkovaně, aby po jeho skončení oslavovali s těmi, kteří ho viděli na vlastní oči. Neviděl jsem však u těchto lidí závist, smutek, že jiní lístky mají, ale naopak otevřenou snahu sdílet svůj zájem o sport co nejvíce s druhými lidmi a to mně nemohlo být než sympatické.