V mohutně rozepjatém a životními dramaty rozvichřeném literární díle Jakuba Demla (1878-1961), geniálního básníka, prozaika, vydavatele a římsko-katolického kněze, zaujímá útlá knížka básní v próze Moji přátelé zcela jedinečné místo. Tyto magické evokace rostlin, hub a stromů se staly nejpopulárnějším a nejvydávanějším autorovým textem, inspirací pro hudebníky a ilustrátory (např.Gertrudu Goepfertovou, Jana Jemelku či Ludmilu Jiřincovou). Na dlouhou dobu tak trochu zastínili jiná jeho díla. Nicméně by bylo ošidné považovat Mé přátele za impresionistické zbásnění atlasu květin a zjemnělé farářovské tlachání o přírodě.

Knížka vznikala v Demlově prvním vrcholném tvůrčím období a ve třech časových vrstvách (v letech 1909, 1913 a 1917). Na pracovním stole má v této době rozepsané prózy Hrad smrti a Tanec smrti, naplněné temnou, chapadlovitou úzkostí o život člověka; a "proti nim" a jako jejich protipóly tam leží Moji přátelé a Miriam, světelné básně v próze, prostoupené láskou k ženě a zjitřeným vnímáním stvoření. Tato rozkročenost mezi noc a den je však Demlovi nejvlastnější.

Šalda o Mých přátelích neváhal napsat: "Lyrické arcidílo české literatury". Nezval v nich zahlédl zárodky surrealistické poezie a jiný osamělec české literatury, Richard Werner, nadšeně poznamenal: "V žádné z ostatních Demlových knih není tak konkrétní obrazivost, která by dovolovala seznat plachou, hlubokou a svéhlavou básnickou jeho bytost jako zde. Tato knížka je klíčem k nitru básníka, jemuž byl dán vzácný dar: naivnost a prostnost."

Je-li básníkova imaginativní výheň dostatečně intenzivní "k zázračné nesamozřejmosti všech věcí a jevů, jimiž jsme obklopeni" (J. Med), Demlovým inspiračním zdrojem se stává všechno - hvězda na nočním nebi i trs trávy ve škarpě. Tím básník podivuhodně předjal mnohé z možností, jichž využívá moderní poezie. Demlovský impuls lze proto snadno nalézt u tak rozdílných autorů jako jsou S. K. Neuman, V. Holan, K. Biebl, J. Zahradníček či již zmiňovaný V. Nezval. Sám Jakub Deml však "svoji poetiku" charakterizuje tajemným: "Přicházel jsem z několika stran ne jako člověk, nýbrž jako blížící se rozbřesknutí dne a nikdo nemůže říci, kdy vlastně nastalo."

Velikost a čistotu Demlova básnického talentu si rozhlasově zpřítomňujeme ve výběru Rudolfa Matyse, v režii Markéty Jahodové a v kongeniální interpretaci Josefa Kemra, Jany Preissové a Viktora Preisse.