Rozhlasové vysílání slaví osmdesáté narozeniny. Zavzpomínejte, jaké byly vaše první rozhlasové zážitky?
Rozhlas vychovává v člověku fantazii a koncentraci a já jsem se už jako dítě do rádia zamiloval. Poslech rádia mě utvářel, snil jsem o tom, že budu jednou hrát v rozhlasových hrách, v pohádkách. Snil jsem o to víc, že jsem měl logopedický problém - dlouho jsem totiž neuměl říkat "er", což s mým jménem a v předpubertálním věku byla vskutku tragédie. Pak jsem se však zásluhou svého tatínka vzchopil a s drátkem pod jazykem jsem se to osudové "er" naučil. Dá se říct, že mi v tom pomohla i velká láska k rozhlasu. Snažím se mu to už léta vracet.

A ještě k mému "témbru": v sedmnácti letech, kdy se hlas takzvaně posazuje, jsem utekl k divadlu. Protože jsem chtěl i zpívat, přijal jsem místo druhého basu v operetním sboru olomouckého divadla. A díky zpívání jsem si "udělal" hlas na celý život.

To zní moc napínavě. Člověk by čekal, že za tím bude žena...
... a on to byl muž, dokonce muž s velkým M, Jan Ámos Komenský. Člověk, který mě fascinoval léta. A tak jsem se rozhodl, že o něm udělám pořad. I když mě v mém hereckém životě potkalo několik skvostných rolí, člověk neustále hledá svou parketu, svůj způsob vyjádření. Chtěl jsem si konečně vybírat práci srdcem, s pocitem, že se vyjadřuji k době, ale že také vypovídám o sobě. A protože mě v umělecké tvorbě vždy frustroval fenomén času, rozhodl jsem se, že se nenechám časem uhánět. Na takzvané volné noze jsem přípravě představení Vivat Comenius věnoval tři roky. Až ve chvíli, kdy jsem cítil, že je projekt zralý, že už mu nemůžu víc dát, jsem ho uvedl na jeviště. A od té doby se pokouším podobným způsobem dělat své další pořady, snažím se dát jim maximum - času, energie, soustředění.

Hrdinové vašich sólových projektů i rozhlasových pořadů se víc a hlouběji než kterýkoli jiní ptají po smyslu života. Co určuje vaše dramaturgické a interpretační směřování?
Mám posvátnou úctu před tajemstvím života a všemi filozofickými i náboženskými systémy, které se tímto tématem zabývají. Úvahy o smyslu lidské existence jsou tím, co mě nejvíc zajímá a co mě inspiruje k přemýšlení. Hledám autory, kteří tyto úvahy ve svých dílech mají a protože bych to zdaleka nedovedl tak jako oni, dávám jim svoje srdce, duši a půjčuji si jejich myšlenky, abych je vyslovoval a nabízel dál.

Literárně-filozofickým pořadům typu Vivat Comenius dnešní doba zdánlivě nepřeje. Nicméně váš pořad má za sebou už téměř 600 repríz a to nejenom v češtině...
Nemáme žádnou agenturu, která by nás "prodávala" do zahraničí, říkáme, že naším agentem je právě Komenský. Vivat Comenius jsme hráli ve třech jazykových mutacích už ve třiceti zemích světa, na místech, o kterých jsem ani nesnil, natož abych si myslel, že se tam podívám.: Chile, Brazílie, Mexiko, máme pozvání do Peru, Guatemaly. Projeli jsme s tímto pořadem celý americký kontinent, severní i jižní část, byli jsme s ním v Africe. Tam po představení lidé přišli do zákulisí a opisovali si pasáže, které slyšeli. Co může být pro kumštýře krásnějšího... Poznal jsem, že Komenský je magická osobnost a že po celém světě žijí lidé, pro které se staly jeho myšlenky celoživotní láskou. Věčná platnost a aktuálnost textů z Obecné porady o nápravě věcí lidských přivádí do kostelů, divadelních sálů i vysokoškolských aul po celém světě tisícovky lidí. Já jsem šťasten, že můžu tlumočit myšlenky, které se zrodily tady, v Čechách, že Komenský neustále zapaluje a fascinuje.

Účinkování v rádiu mi kromě mnoha uměleckých přátel přivedlo do života i mnoho cenných lidí z řady posluchačů. Moc si vážím každého dopisu, v němž mi pisatel sděluje, že mému hlasu důvěřuje. Takto jsem získal i několik přátelství s nevidomými lidmi, s nimiž si telefonuji. Namluvil jsem pro slepé lidi i nějaké texty v rámci projektu Neviditelná kniha a jsem moc rád, že můj hlas přináší radost.

Nejste jenom interpretem slova i živé hudby, ale také dramaturgem, autorem scénářů i producentem svých literárních pořadů. Není to moc na jednoho člověka s duší umělce?
Když něco milujete, není to pro vás těžké. Už při psaní scénáře se mi vybavuje, jaká hudba by byla pro pořad nejlepší, dokonce mě zpravidla napadne i jméno hudebníka, s nímž bych na tom rád pracoval. Někdy mě naopak hudba inspiruje ke hledání adekvátního slova. Dominantní je téma a potřeba sdělení. Jsem pyšný, že můžu s muzikanty spolupracovat a že mám mezi nimi kamarády. Je jich mnoho: Pavel Jurkovič, Jaroslav Krček, Štěpán Rak, Jiří Hlaváč, Jitka Molavcová, Ivan Štědrý, Miroslav Petráš, Jiří Pavlica, Petr Kořínek, Václav Kozel. Přirozeně, organicky a s potěšením vytváříme něco, k čemu pak pozveme posluchače. Jsou to moji lidé - ti na jevišti i ti v hledišti- a protože jsem fatalista, věřím, že lidi, kteří se mají potkat, se potkávají.

MÁRIA UHRINOVÁ