13
vychází 17. 3. 2003

Titulní rozhovor

Pavel Pavel:
I největší záhada může mít jednoduché řešení

To jste také dokázal...
Ano. Stačilo se přidržet staré ostrovní legendy, podle níž byly sochy přemísťovány ve vzpřímené podobě. Tento druh pohybu není nic převratného - podívejte se třeba na popeláře, jak dokáží rozpohybovat těžkou popelnici. Odborně se takové technice říká kantování. I ta největší záhada tak může mít kouzelně jednoduché řešení.

Velikonoční ostrov jste navštívil třikrát, naposledy letos v lednu. Co bylo cílem této výpravy?
Především smazat dluh, který tu byl již od první expedice. Její vedoucí Thor Heyerdahl tehdy po úspěšném pokusu se sochou moai slíbil, že na místě experimentu bude jednou pamětní destička. Thor Heyerdahl nás však loni opustil, a tak splnění toho, co jsme si slíbili, zůstalo na mně. Bezprostřední impuls mi ale dala jedna česká turistka, která Velikonoční ostrov nedávno navštívila a po návratu se mě ptala, proč tam žádná pamětní destička dosud není, přestože to slibuji již v knize Rapa Nui. Doktorka Jana Smrčková pak přišla s možností uspořádat výpravu.

To je možné, přijet na tak unikátní ostrov a zanechat tu o sobě zprávu?
Původně jsem chtěl, aby destičky byly přímo vedle sochy, kterou jsme stěhovali během první výpravy. Ostrov je dnes ale památkou chráněnou UNESCO, a tak jsem po zdlouhavém vyjednávání s místními úřady přistoupil na kompromis a destičky spolu se snímkem sochy umístil v místním muzeu, které navštíví prakticky všichni turisté, kteří na ostrov přijíždějí.

Jaké další otazníky Velikonoční ostrov skrývá? Probíhá na něm v současné době nějaký výzkum?
Velikonoční ostrov je bezesporu opředen celou řadou záhad, které mají kořeny v běžném životě jeho obyvatel. Zdánlivě nerozluštitelná tajemství ale ukrývají i naše lesy a pole, celá planeta je stále nedokonale probádána. Velikonoční ostrov má tu výhodu, že na jeho miniaturní území je soustředěna pozornost celého vědeckého světa. Zkoumají ho Američané, Němci, Norové či Japonci. Jejich expedice tady nedělají kolosální objevy, naopak v potu tváře skládají doslova po střípcích mozaiku historie ostrova. A právě díky těmto štědře sponzorovaným výzkumům mají Rapanuici možná daleko více informací o svých předcích než třeba Češi.

Co ale takové písmo rongo rongo? Věříte, že se ho někdy podaří rozluštit?
Poslední teorie říkají, že rongo rongo není původní písmo domorodců, že vzniklo až po příchodu bílých obyvatel nebo kolonizátorů. Spousta dřevěných destiček s tímto písmem byla spálena a badatelé jich mají k dispozici posledních jednadvacet. Prospět ostrovu se dá ale i prozaičtějším způsobem, třeba tím, že pomůžete sehnat sponzora na opravu autojeřábu, který ostrované používají ke vztyčování soch a k úpravě svatyň Ahu.

To, že vás Heyerdahl pozval do své expedice, byl jistě velký závazek. Připouštěl jste si, že vaše účast ve výpravě může skončit fiaskem?
To, že v okamžiku, kdy mě přijal do expedice, Thor Heyerdahl hodně riskoval, mi došlo až mnohem později. Selhání kteréhokoli člena výpravy by jistě vrhlo špatné světlo i na výsledky jeho vlastní práce. Měl jsem štěstí, že jsem dobře zapadnul do týmu. Jako devětadvacetiletý mladík, který stojí na prahu vyplnění velkého snu, jsem se plně soustředil pouze na svůj úkol - rozhýbat sochy moai. Věřil jsem si. Když se pokus zdařil ve Strakonicích, proč by to nevyšlo na Velikonočním ostrově? Bylo možná dobře, že na mě nedoléhal tlak, který si zkušený Heyerdahl musel uvědomovat. Stačilo například, aby se socha při pokusu poškodila - a byla by z toho nepříjemná patálie.

Vzpomenete si, co jste cítil, když socha udělala první krok?
Zatímco všichni jásali, klesl jsem únavou do stínu sochy. Věděl jsem, že teď už nemohu nic zkazit.

Nemrzelo vás, že tvůrci neoslovili spíše vás?
Lhal bych, kdybych řekl, že nikoli. Profesor Love ale jednoduše umí lépe anglicky než já.

Co vás oslovilo, byla politika: od roku 1998 působíte jako místostarosta Strakonic, kandidoval jste do Senátu. Není to nuda ve srovnání s tajemstvím exotického ostrova? Co vás svedlo na dráhu politika?
Jednoho dne jsem prostě zjistil, že jestliže se mi ve Strakonicích něco nelíbí, mám dvě možnosti: nadávat v hospodě u piva, nebo nadávkám a výsměchu nastavit vlastní kůži a začít prosazovat a konat to, o čem si myslím, že je správné a mělo by se udělat. Navíc skutečný život nemůže být nikdy nuda. Věřte, že každodenní třenice, kterými dnes procházím jako komunální politik, jsou mnohdy divočejší, než to, co zažívali Old Shatterhand s Vinnetouem na prérii.

Jednou jste řekl, že věříte v lenost, která hýbe světem. Není to právě lidská lenost, která přispívá k devastaci planety?
Pozor! Nezaměňujme pohodlnost s leností. Lenost jako projev lidské hlouposti plodí závist a pomluvy. Naopak pohodlnost - tak, jak ji chápu já - přináší užitek. Zatímco líný člověk nic nedělá, protože se mu nechce, člověk pohodlný vymýšlí co nejsnadnější způsob, aby splnil zadaný úkol. Myslím, že je lepší pět minut přemýšlet, než se hodinu dřít. Je to víra, že stejných výsledků se dá dosáhnout i s menším úsilím. K takovému hybnému motoru lidstva chovám respekt a úctu.

Foto JARKA ŠNAJBERKOVÁ