12
vychází 10. 3. 2003

Tipy ČRo

Johann Sebastian Bach a Paul Hindemith

Už nejednou jsme se na koncertech i v rozhlasovém vysílání přesvědčili, jak zajímavé je spojení hudby baroka s tvorbou dvacátého století. Kupodivu už hůře se vytvářejí takové kombinace s hudbou, jež má k oběma obdobím časově blíže - s hudbou romantismu. Snad je to určitá vyrovnanost a kázeň partitur barokních mistrů, jež umožňují zajímavá spojení s moderní hudební řečí modernistů. Není proto žádným překvapením, že se nechali svými barokními kolegy nejednou inspirovat. Symfonie Malíř Mathis Paula Hindemitha například vrcholí starobylým chorálem, zářícím nad novodobým tepem velkého symfonického orchestru. Jde vlastně o programní symfonii komponovanou podle stejnojmenné autorovy opery (obě partitury vznikly v roce 1935). Tvoří ji 3 věty - Andělský koncert, Ukládání do hrobu a vrcholí rozměrnou částí Pokušení sv. Antonína se zmíněným závěrečným chorálem. V podobném zpracování, odpovídajícím samozřejmě dobovému stylu, se chorál běžně objevuje už u Johanna Sebastiana Bacha. Bachovy skladby, které do Koncertu zařadil jeho dramaturg a posléze i hostitel Ilja Hurník, jsou poněkud jiného typu. Oproti závažnému dílu Hindemithovu nás z Bachova katalogu čekají tři skladby s atmosférou úplně opačnou - zářící pohodou a radostí z nádherného muzicírování. Ze slavného cyklu Braniborských koncertů uslyšíme Třetí, Pátý a Šestý. Čekají nás dva vynikající světoví dirigenti - Bacha nastudoval sir Neville Marriner, Hindemitha Claudio Abbado. A o přestávce Ilja Hurník tradičně přivítá Jana Klusáka.

BOHUSLAV VÍTEK