Režisér natočil svého druhu grotesku, která ovšem spoléhá především na zveličování situací, které někdy může působit humorně, ale většinou hraničí s rozpačitou chtěností. Používá dávné gagy, např. když bizarní vozítko i se staříkem na něm vypadne z korby náklaďáku. Dokonce se nevyhýbá ani dosti laciným odpudivostem, jakou je třeba pád do záchoda. Třebaže nastoluje otázky související s rozpadem tradičních cikánských hodnot (třeba úcta ke stáří jako nositeli moudrosti), výsledné zpodobnění vykazuje spíše parodické prvky. Aby se chystaná svatba nemusela kvůli smutku odkládat, je zatajena smrt a domnělý nebožtík (posléze dokonce ve dvojnásobném zmnožení) je dokonce obkládán ledem, aby se nekazil. A útěk ze svatby inscenuje v poetice bezmála suurrealistické grotesky - maličká snoubenka prchá nejprve skryta v krabici a poté v lese běhá schována v dutém pařezu.

Současně se Kusturica vyžívá v groteskním užívání žánrových konvencí, viz jelimánkovitě nesmělého mladíka, když se seznamuje s pohlednou dívkou, na níž zprvu jen zírá, objednávaje si oranžádu. Průběžně však sleduje i motivy s vyprávěním přímo nesouvisející - třeba prasete, které ožírá starý trabant, nebo dvou mrouskajících se koček, jedné černé a druhé bílé. Vytváří tak svérázný "nedějový" dodatek, rozšiřující vymezení vlastního příběhu směrem k atributům, které postavy pomíjejí - zato pro diváky představují další zábavnou atrakci.

Zbývá ještě doplnit, že zájemci mohou v páteční podvečer na ČT 2 spatřit i dokument věnovaný rozporuplné režisérově osobnosti. Portrét prostě nazvaný Emir Kusturica se jistě stane vítaným doplňkem, který osvětlí nejen okolnosti, za nichž režisér tvořil, ale také přiblíží jeho lidský profil.

Úterý 18. 2. 2003 NOVA - 10.00 hodin

Režie Steve Barron. Hrají Mili Avital, Dougray Scott, James Frain, Tchéky Karyo, Jason Scott Lee, John Leguizamo, Vanessa Mae a další.

Středa 19. 2. 2003 ČT 1 - 21.30 hodin

Druhá povídka Dva únosy slučuje původní Pirandellův syžet s novodobým zarámováním: mafie nechá unést děcko muže, jenž má proti ní vypovídat. Do této epizody je vložena další, která se odehrávala v minulosti v témže pohoří. Negramotní pastevci kvůli vidině výkupného tehdy unesli stařičkého doktora - a přestože si uvědomili nepatřičnost svého činu, musel zajatec zůstat v chýši uprostřed hor až do své smrti, protože je všechny poznal. Stařík však dokáže prožít plodný život i v nehostinných podmínkách, na které se plně adaptuje - své věznitele vzdělává v astronomii, vypráví jim, že Země je kulatá a navíc rotuje, že lidské vnímání je subjektivní, hraje si s dětmi...

Nový pirandellovský projekt působí nevyrovnaně. První povídka Felice utrpěla sterilitou výrazu (zasazení do 30. let postrádá přiměřenou evokaci této doby). Režisérům se nezdařilo vtisknout vyprávění potřebnou motivační věrohodnost, postavě smějícího se muže schází hlubší rozkreslení, stává se pouhou tragikomickou figurkou, které nepomáhají ani vnitřní komentáře. Dramaticky sporný je zejména rádoby monumentalizující závěr, kdy v přímořském baru zprvu nesměle zpívající hrdina je prolínán s triumfem téže árie na prknech divadla. Ovšem příliš nechápeme, čím komicky se pitvořící zpěvák mohl publikum tak strhnout. Vkrádá se sem nepříjemná pachuť dávno vyšumělých salónních historek, podepřená i stylizovaným, do vnějších grimas a bez patřičného zázemí soustředěným hereckým projevem Antonia Albaneseho, jenž s potřebnou přesvědčivostí nezvládá ani samovolné smíchové efekty, ani následné prozření. Nepomohlo ani zasazení příběhu do ještě slunného, ale již chladného podzimu, do vyprázdněných uliček a na opuštěné pláže, naznačující nezadržitelnou zmarněnost dění.

Také z druhé (dvoj)povídky prosvětluje hodně samoúčelu, počínaje chlapcovým strážcem, jenž ve volných chvílích nacvičuje taneční kroky, chlapci pořídí počítač s grafickým programem, rozptyluje jej fotbalem a tváří se jako jeho kamarád - dokud příběh nedospěje ke krvavému rozuzlení. Inscenační řešení této epizody je rozpačité: traumatizující zážitek únosu je prezentován jako cosi bezmála idylického, byť se zlověstnými náznaky, které posléze vtrhnou do vyprávění plnou silou.

Vložená epizoda dalšího únosu, k němuž došlo před dávnými lety, vyznívá z celého filmu jako nejživotnější: náhle pocítíme závan autenticity ne nepodobné pamětihodným rekonstrukcím dřevního života na italském venkově, jak jej zachytily filmy jako Strom na dřeváky nebo Padre padrone. Chudí a primitivní lidé, udivení i nedůvěřiví, když jim unesený doktor začíná vysvětlovat dosud netušené záležitosti, se dokáží sblížit a být i vděčni, když nedobrovolný vězeň přijme svou bizarní situaci za nový způsob existence. Jedině tento příběh totiž překonal vyumělkovanost syžetovou i realizační (čemuž podlehla zejména povídka úvodní), protože neokázale, ale přitom sugestivně oživil konkrétní prostředí i uvažování s ním spjaté. Už kvůli tomu má smysl celý film pozorně sledovat.

JAN JAROŠ

Pátek 21. 2. 2003 NOVA - 21.20 hodin

Režie Andrew Davis. Hrají Keanu Reeves, Morgan Freeman, Rachel Weisz, Fred Ward, Kevin Dunn, Brian Cox a další.

Sobota 22. 2. 2003 ČT 1 - 21.05 hodin

"Pořad jsem nazvala Sólo pro pana režiséra a Zdeněk Podskalský si jej sám bude uvádět," říká k tomu a nepřehání. Pořad obsahuje nejen tematicky zaměřené kapitoly sledující rozmanitost režisérovy tvorby, ale zachycuje také Zdeňka Podskalského jako obdivuhodného glosátora a vypravěče. "Všeobecně se ví, že ke Zdeňku Podskalskému patřily lidovky (pamětníci si vzpomenou na Babiččinu krabičku), je podepsán pod slavnou Ztracenou revue a mnoha televizními Silvestry, které uměl natočit kultivovaně a divácky přitažlivě," říká Alena Berková a pokračuje: "Málokdo ale ví, že pan režisér měl hluboký vztah k divadlu a dokonce chtěl být hercem. Divákům jsem tedy připravila i trochu překvapení."

Zdeněk Podskalský natočil v televizi přes 200 pořadů a při zhruba osmdesáti příležitostech se sám objevil před kamerou. Dramaturgyně Alena Berková si z archivu nakonec vybrala 12 hodin hrubého materiálu (včetně unikátní černobílé sekvence z režisérových rodných Malenic z roku 1968) a připravila ohlédnutí za tvorbou českého režiséra, na kterého se hned tak nezapomene.

Neděle 23. 2. 2003 PRIMA - 16.25 hodin