Neděle 29. 12. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA
premiéra 22. prosince v 8.04, repríza 26. prosince v 00.04

Dne 12. dubna roku 1611 začal v Praze generální sněm království českého, markrabství moravského, knížectví slezského i obou Lužic. Pasovští ještě řádili v jižních Čechách, ale v metropoli země už páni sesazovali Rudolfa. Přes mnohé rozdílné názory mezi takzvanou španělskou stranou (tj. katolíky) a stavovskou protestantskou opozicí celkem nebylo sporu o tom, že Rudolf musí okamžitě abdikovat. Jediným reálným kandidátem byl "čekanec" trůnu Matyáš. Tolik let o českou korunu usiloval! A dočkal se.

Když už za nic jiného, tak za tu výdrž si ji zasloužil. Zdaleka ne všichni čeští páni si ovšem mysleli totéž. Někteří (jako například prozíravý Petr Vok z Rožmberka nebo Václav Budovec z Budova) považovali volbu dalšího Habsburka za dočasné zlo. Jiní se domnívali, že s Habsburky lze vyjít. Další oceňovali, že Matyáš je nábožensky docela tolerantní a spíš než Rudolf uvede ve skutečnost literu Majestátu na náboženské svobody. Věřili - a ovšem se mýlili. A pak tu ještě byli katoličtí radikálové. Ti kalkulovali s tím, že dřív nebo později se Matyáš musí plnou vahou své autority postavit za úhlavní linii habsburské politiky, která spočívala na principech absolutismu a rigorózního katolictví. Ať už si panstvo myslelo co chtělo, Matyáš se stal českým králem. Částí sněmu byl zvolen, částí přijat, a 23. května 1611 korunován.

Ráno toto dne se čeští stavové shromáždili ve Staré sněmovně na Hradě a tady na vyzvání nejvyššího purkrabího pana Adama ze Šternberka proklamačně vyjádřili souhlas s Matyášovou korunovací. Ze sněmovní světnice se stavové odebrali ihned za Matyášem do jeho nového obydlí v paláci pána z Lobkovic na Hradčanském náměstí a odtud ho všichni doprovodili do svatovítské katedrály. I když to bylo jenom pár kroků, Matyáš jel na drahocenném koni, oblečen do slavnostního kroje uherské šlechty. Všichni se snažili dát najevo, že svého nového krále vedou ke korunovaci s radostným nadšením, ale v projevech radosti se ozývaly i falešné tóny. Diváků se seběhlo jenom málo, a ti, co přišli, narazili na Hradě a na Hradčanském náměstí i jinde v pražských městech na ozbrojené hlídky. Panoval všeobecný strach, že by se korunovace mohla stát záminkou k nějaké zákeřné akci Matyášových protivníků nebo k nežádoucím výtržnostem.

Korunovační ceremoniál v katedrále se odehrával podle vžitých zvyklostí za účasti všech zemských hodnostářů (dozvídáme se z knihy historika dr. Josefa Janáčka Rudolf II.). Když kardinál František z Dietrichštejna vložil králi Matyášovi na hlavu českou korunu a přítomní šlechtici skládali novému panovníkovi slib věrnosti, dotýkajíce se dvěma prsty jeho koruny, ozvala se na Hradčanech a na Petříně střelba z děl a mušket a Pražané se dozvěděli, že České království má nového panovníka, a tudíž i důvod k jásotu.

Hostina se konala ve sněmovní světnici, kde hosté zasedli u několika tabulí. Výčet hostů nebyl ovšem nikterak reprezentativní ani z hlediska habsburského, ani stavovského. Všechny jakoby mátl stín sesazeného Rudolfa, který žil jenom několik desítek metrů od katedrály a Starého paláce a proklínal korunovační akt jako nejzlovolnější křivdu od svého bratra a svých nevděčných poddaných.