52
vychází 16. 12. 2002

Zpět na obsah         

Tipy ČRo


Neděle 29. 12. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA
premiéra 22. prosince v 8.04, repríza 26. prosince v 00.04

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 390

Rozpaky a činy

Dne 12. dubna roku 1611 začal v Praze generální sněm království českého, markrabství moravského, knížectví slezského i obou Lužic. Pasovští ještě řádili v jižních Čechách, ale v metropoli země už páni sesazovali Rudolfa. Přes mnohé rozdílné názory mezi takzvanou španělskou stranou (tj. katolíky) a stavovskou protestantskou opozicí celkem nebylo sporu o tom, že Rudolf musí okamžitě abdikovat. Jediným reálným kandidátem byl "čekanec" trůnu Matyáš. Tolik let o českou korunu usiloval! A dočkal se.

"Čekanec" trůnu Matyáš se nakonec dočkal...Když už za nic jiného, tak za tu výdrž si ji zasloužil. Zdaleka ne všichni čeští páni si ovšem mysleli totéž. Někteří (jako například prozíravý Petr Vok z Rožmberka nebo Václav Budovec z Budova) považovali volbu dalšího Habsburka za dočasné zlo. Jiní se domnívali, že s Habsburky lze vyjít. Další oceňovali, že Matyáš je nábožensky docela tolerantní a spíš než Rudolf uvede ve skutečnost literu Majestátu na náboženské svobody. Věřili - a ovšem se mýlili. A pak tu ještě byli katoličtí radikálové. Ti kalkulovali s tím, že dřív nebo později se Matyáš musí plnou vahou své autority postavit za úhlavní linii habsburské politiky, která spočívala na principech absolutismu a rigorózního katolictví. Ať už si panstvo myslelo co chtělo, Matyáš se stal českým králem. Částí sněmu byl zvolen, částí přijat, a 23. května 1611 korunován.

Ráno toto dne se čeští stavové shromáždili ve Staré sněmovně na Hradě a tady na vyzvání nejvyššího purkrabího pana Adama ze Šternberka proklamačně vyjádřili souhlas s Matyášovou korunovací. Ze sněmovní světnice se stavové odebrali ihned za Matyášem do jeho nového obydlí v paláci pána z Lobkovic na Hradčanském náměstí a odtud ho všichni doprovodili do svatovítské katedrály. I když to bylo jenom pár kroků, Matyáš jel na drahocenném koni, oblečen do slavnostního kroje uherské šlechty. Všichni se snažili dát najevo, že svého nového krále vedou ke korunovaci s radostným nadšením, ale v projevech radosti se ozývaly i falešné tóny. Diváků se seběhlo jenom málo, a ti, co přišli, narazili na Hradě a na Hradčanském náměstí i jinde v pražských městech na ozbrojené hlídky. Panoval všeobecný strach, že by se korunovace mohla stát záminkou k nějaké zákeřné akci Matyášových protivníků nebo k nežádoucím výtržnostem.

Korunovační ceremoniál v katedrále se odehrával podle vžitých zvyklostí za účasti všech zemských hodnostářů (dozvídáme se z knihy historika dr. Josefa Janáčka Rudolf II.). Když kardinál František z Dietrichštejna vložil králi Matyášovi na hlavu českou korunu a přítomní šlechtici skládali novému panovníkovi slib věrnosti, dotýkajíce se dvěma prsty jeho koruny, ozvala se na Hradčanech a na Petříně střelba z děl a mušket a Pražané se dozvěděli, že České království má nového panovníka, a tudíž i důvod k jásotu.

Hostina se konala ve sněmovní světnici, kde hosté zasedli u několika tabulí. Výčet hostů nebyl ovšem nikterak reprezentativní ani z hlediska habsburského, ani stavovského. Všechny jakoby mátl stín sesazeného Rudolfa, který žil jenom několik desítek metrů od katedrály a Starého paláce a proklínal korunovační akt jako nejzlovolnější křivdu od svého bratra a svých nevděčných poddaných.

JOSEF VESELÝ