S tak neobyčejnou hudbou, jakou na své již třetí album shromáždila pražská kapela Oswald Schneider, se našinec věru nesetkává často. Stylově ji vymezit je skoro nemožné - proto si publicisté v jejím případě již léta vypomáhají škatulkou "alternativa". A skupina Oswald Schneider je alternativou vskutku k lecčemus: k rocku, folku i popu zcela nesporně. Oproti minulé desce To tam jsou některé z deseti nových písní cítit současnou klubovou taneční scénou - s jejími nejzajímavějšími domácího formacemi kapelu spojuje i záliba v lehoučkém jazzu. Nevšední je důraz na textovou složku skladeb: vedle zhudebněných básní (mj. Boris Vian či korejská poezie) snesou přísná měřítka i texty zpěváka a kytaristy souboru Luďka Majera. A ještě vzkaz pro fanoušky dnes tak populárních Tata Bojs: Jestlipak víte, že bubeníkem skupiny Oswald Schneider je Milan Cais?