Moje afghánské kamarádky mají dostatek vlastních starostí, než aby se zajímaly o trable jiných. Ale tahle zpráva i mě dost pobavila. Lépe řečeno - pobavila pouze mě, Afghánky rozzuřila. Nešlo o žádné zvěsti o přípravách útoku na Irák nebo o válku v Palestině, zpráva se týkala šátků. Mimochodem jedné ze základních částí ženského oděvu v celém islámském světě. Šátky jsou symbol, módní doplněk, obrana před nechtěnými zraky i prachem. V Kábulu se prodávají všechny možné: dlouhé až na paty, průsvitné šály, zdobené i prosté, orientální i s avantgardním potiskem.

Ale k té zprávě. Kábulský rozhlas, který se o dění v zahraničí zajímá jen výjimečně, oznámil, že občanky Tatarstánu, jedné z muslimských republik patřících do Ruské federace, by se rády nechaly fotit na oficiální dokumenty v šátku. Tak tomu totiž velí zákon, který přikazuje zakrývat si vlasy všem příslušnicím něžného pohlaví vyznávajícím islám. Ženy tatarské, kterým ještě nedávno úplně jiný zákon přikazoval chodit na prvomájové demonstrace v pionýrském kroji a provolávat slávu Sovětskému svazu, se rozhodly demonstrovat svou příslušnost k islámu. Vždyť ho vyznávali jejich předkové dávno před tím, než do jejich krajů vtrhl komunismus. Místní vládci se nad takovým rozmarem pozastavili, ale raději nerozhodli nic.
I jaly se ženy psát do Moskvy, ruskému, tedy i svému, prezidentovi. Protože má ve své říši kolem 30 milionů muslimů, mohl by o tom, že následovnice proroka Muhammada nosí šátek na hlavě za všech okolností, něco vědět. Neví. Prosbu smetl se stolu se slovy, že jde o módní výstřelek a fotografie na dokumenty musejí odpovídat ruským federálním zákonům. Nesluší se, aby na solidní rozhlasové stanici zazněla slova, která vypouštěly z úst něžné Afghánky, když komentovaly onu, z hlediska světové politiky poměrně bezvýznamnou zprávu. Nebo že by zas nebyla tak bezvýznamná?

Tak jsem jedné své zahalené kamarádce připomněla, jak mi nedávno se zlostí v hlase řekla: "Takovou pitomost jako burky museli vymyslet chlapi!" Burka je rozevlátý hábit, který zakrývá Afghánkám celé tělo včetně tváře. Zablýskala očima a sveřepě prohlásila: "Jo, ale naši chlapi!"

Tisíckrát jsme probíraly, jak nelidsky bylo - a často doposud je - zacházeno s ženami v této části planety. Na burky a další omezení nadávaly Afghánky stejně jadrně jako na pana prezidenta Putina. Běda však, kdybychom jim my Evropanky chtěly pomoci založit ženské odbory a začaly se po Kábulu prohánět v minisukních s hesly "Máme právo chodit nahoře bez!" Místní ženy by se pravděpodobně postavily po boku svých mužů do tažení proti západní zkaženosti a hnaly by nás ze země se stejnou chutí jako kdysi sovětské vojáky.

Pomoc přijímají Afghánci v přesně vymezených dávkách. Ne, že by o ni vůbec nestáli, ale po dokonání díla neoplývají vděčností a dokáží nás zastavit přesně na té hranici, za kterou je cizincům vstup zakázán. Tentokrát se tou hranicí staly šátky. "Talibů jste nás zbavili, ale na oděv se opovažte sáhnout!"

Taky nosím šátek. Trochu by mi vadilo, kdyby mi jeho používání nařizoval zákon. Musím se přiznat, že mi i trochu vadí, že si nemůžu s afghánskou kamarádkou zajít do bazénu. Je to ale spíš můj problém. Až to začne vadit jí, bude se muset buď přestěhovat do Evropy, nebo se vzbouřit proti vlastnímu manželovi. Když jsem se ale jednou jedinkrát odvážila pronést cosi nehezkého o despotických afghánských mužích, zpražily mě přítelkyně nepřátelským pohledem. Je to jejich despotismus a nedají si na něj ode mě sáhnout.

Jak Afghánky, tak obyvatelky Tatarstánu chodí rády ke kadeřníkovi. Malují se víc než my Evropanky a na svůj vzhled dbají s neobyčejnou pečlivostí. Možná je mrzí, že účesy nemohou vystavovat na obdiv na veřejnosti. Ale rozhodně nestojí o to, aby je někdo cizí vedl do války proti starým zákonům, tradicím a islámským předpisům. Dávám si teď pozor na jazyk, nepouštím se do diskusí o tom, jak jsou afghánské ženy nešťastné v manželství. Smířila jsem se definitivně s tím, že některým věcem neporozumím a že mi do nich ani nic není. A přátelím se s Afghánkami vesele dál. Pocit štěstí a svobody je holt nepřenosný. Stejně jako já nerozumí některým niterným pocitům muslimů ani pan prezident Putin. Měl by se s touto skutečností také smířit. Jinak bude muset za chvíli prosazovat odhalené vlasy tatarských žen s pomocí tanků a bombardérů.