46
vychází 4. 11. 2002

Zpět na obsah         

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 11. 11. 2002 NOVA - 20.30 hodin

Hlídat Tess

Špičkový agent FBI Doug Chesnic byl tři roky šéfem ochranky Tess Carliesle, vdovy po bývalém prezidentovi USA. Tři roky snášel rozmary svéhlavé a urážlivé ženy, ale teď si řekl, že toho má dost a odejde. Jeho vzpoura však netrvá dlouho. Tess si agenta vyžádá zpět, k čemuž jí stačí jediný telefonát současnému prezidentovi. A tak musí vzteklý Doug opět snášet rozmary unuděné bývalé první dámy, nosit jí snídani do postele, trávit nudná odpoledne při golfu nebo ji hledat pokaždé, když se mu rozhodne se svým řidičem ujet.

Režie Hugh Wilson. Hrají Nicholas Cage, Shirley McLaine, Austin Pendleton, Edward Albert, James Rehborn a další.

Úterý 12. 11. 2002 PRIMA - 19.55 hodin

Ctitel

Při sebevraždě mladé ženy je náhodně přítomna lektorka Leona. Seznámí se s Robertem, bratrem zemřelé, a naváže s ním milostný vztah. Jedním z důvodů jejího citového vzplanutí je skutečnost, že ji před několika dny opustil manžel. Tomu se ale nový milenec jeho ženy nelíbí, pustí se do pátrání a zjistí, že Robert je podvodník, psychopat a pravděpodobně také hledaný vrah. Leona však na manželovo varování ani na Robertovo podivné chování nedbá.

Režie Dagmar Dameková. Hrají Ursula Buschhornová, Florian Fitz, Bernhard Schir, Ellen Ten Dammeová a další.

Středa 13. 11. 2002 NOVA - 20.00 hodin

48 hodin

Z vězení utekl nebezpečný trestanec. Takový úvod slibuje film plný napětí, honiček, přestřelek, vydírání, snahy získat ukrytý lup a další dramatické situace. A to všechno také ve filmu Waltera Hilla najdete. A dokonce ještě něco navíc. V jedné z hlavních rolích tohoto zručně natočeného snímku totiž debutoval Eddie Murphy, označovaný ve své době za největší objev amerického filmu. Vytvořil tu roli vězně Reggie Hammonda, kterého si detektiv Jack Cates (Nick Nolte) na osmačtyřicet hodin "vypůjčí" ve vězení, aby s jeho pomocí chytil uprchlého vraha. Ačkoli jsou zájmy obou hrdinů zcela odlišné, cíl mají oba stejný, dopadnout uprchlíka.

Čtvrtek 14. 11. 2002 ČT 1 - 23.25 hodin

K Berlínu patřila i Berlínská zeď

Berlínská zeď byla vystavěna velice rychleV další část publicistického cyklu Postřehy odjinud - Německo očima Davida Šťáhlavského nás zpravodaj Českého rozhlasu zavede ke smutně proslulé Berlínské zdi. Stavbě, která se od roku 1961, kdy vznikla, zapsala do osudů desetitisíců lidí, u které byly zastřeleny stovky občanů prchajících za svobodou, stavbě, která symbolizovala bezmocnost a tupost komunistického režimu a která se stala - jak napovídá už název tohoto dílu cyklu - berlínským symbolem No. 1. Val, který měl zabránit vylidnění východního Německa, měl délku 155 km, výšku 4 metry a zahrnoval 293 strážních věží a 57 bunkrů. Východoněmecké vedení prý muselo ke stavbě zdi přemluvit Moskvu. Od konce války do roku 1961 totiž uteklo na Západ, většinou přes Západní Berlín, 3 miliony 600 tisíc lidí. Vznikla tedy zeď. Prchat přes ni bylo těžké, ale ne zcela nemožné: pěti tisícům lidí se to podařilo díky odvaze, ale také nekonečné vynalézavosti. O zeď, ale hlavně o možnost cestovat mezi Západním a východním Berlínem se vedly spory a jednání. A jak už to bývá, podepsaná dohoda se starala o obyvatele západní části města, o Východoberlíňany neměl nikdo zájem. Jejich pohyb zůstal omezen. Neznáme to odněkud?

Ale zpět k televiznímu cyklu. Petr Šťáhlavský nám řekne, jak vypadala běžná realita Berlínské zdi a seznámí nás s mnohými dalšími "atraktivními" pozůstatky socialistického tábora, tábora míru a solidarity, v hlavním městě Německa.

(tp)

Pátek 15. 11. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin

Co je doma, to se počítá, pánové

Po velkém diváckém ohlasu komedie Zítra to roztočíme, drahoušku...! se rozhodl scenárista a režisér Petr Schulhoff natočit v roce 1980 volné pokračování. Otevřený konec příběhu rodiny Novákových a Bartáčkových si o to ostatně sám říkal. Tentokrát si nevyvádějí zlomyslné kousky, ale podle hesla, které se stalo názvem filmu, se snaží bezpracně získat co nejvíce peněz. A tak vymyslí - zejména Novákovi - velmi originální způsob zbohatnutí. Založí fiktivní klub Nováků a korunky se jen pohrnou. Bartáčkovy má zase spasit návštěva bohaté tetičky z Ameriky... I tentokrát Petr Schulhoff vsadil především na oblíbené herce - setkáme se zde s Ivou Janžurovou, Stellou Zázvorkovou, Luďkem Sobotou, Dagmar Veškrnovou a Františkem Peterkou. Proti první části došlo k přeobsazení role Nováka staršího, Miloše Kopeckého vystřídal Jiří Sovák.

Sobota 16. 11. 2002 NOVA - 20.00 hodin

Pravěký veleještěr řádí v Americe

Výpravnými triky opatřená americká verze Godzilly, příšerky původně vystupující v naivňoučkých japonských historkách, sice po dějové stránce podléhá nejomšelejším klišé, jaká si dovedeme představit, ale občas zaznamenáme vtipný nápad - třeba když se zmatený vědátor, stojící v jakési obrovské prohlubni, nechápavě ptá, co se děje, načež do výše se zdvíhající kamera poskytne odpověď: ocitl se v gigantické šlépěji, kterou veleještěr zanechal. Ještě zřetelnější nadsázku nacházíme ve scéně s rybářem, jenž do poslední chvíle netuší, co vlastně vytahuje z vody. Avšak i v tomto filmu se rozestupuje propast mezi dokonalou trikovou úrovní a nanicovatým, přiboudlým dějem. Ani nás už nepřekvapí, že příběh se povětšinou odehrává za deště a v nočních sceneriích; to je ostatně často užívaná módní rekvizita.

Není divu, že za stávajících podmínek se herci mění v pouhé nepodstatné statisty, protože ústředním protagonistou je právě veleještěr. Platí to o Matthewu Broderickovi coby uvážlivém biologu Nikovi, jenž první vysloví domněnku o zmutovaném zvířeti, ale ještě více lze tato slova vztáhnout na Jeana Rena v roli šéfa všude se propletajících francouzských agentů. Kdysi nadějný herec do nekonečna opakuje stereotyp muže drsných způsobů, ale s něžnou povahou.

Godzilla odmítá vzít na vědomí, že se na Zemi zabydleli lidéMožná na počest původního výrobce (první japonská Godzilla z roku 1954 se u nás uváděla jako Probuzená zkáza) se dostalo "cti" být první obětí právě japonské lodi - a stejně tak vzniká i pojmenování obludy, jak je šeptá jediný člověk, který srážku přežil. Pak se však akční rádius pravěkého veleještěra přenáší ke břehům Spojených států (na ty se snesly ve fantazii filmařů ještě před osudným loňským zářím všechny možné katastrofy - od srážky s kometou přes zemětřesení a sopečnou činnost až k povodním) a následně do New Yorku.

Tvůrci s Rolandem Emmerichem v čele (pamatujeme si od něho např. Den nezávislosti) si vymysleli, že se rozmnožuje bezpohlavně a že dokonce každý vylíhlý jedinec je automaticky schopen dalšího kladení vajec. Godzilla nakladla vajec rovné dvě stovky, z nichž se vyklubaly třímetroví drobečkové právě v okamžiku, kdy toto hnízdo stateční hrdinové objeví, jsouce vzápětí málem sežráni jako vhodný zákusek. Godzilla však není sama o sobě mstivá ani zlá, jen si hodlá pro sebe vytvořit potřebný životní prostor - a lidé se s jejími úmysly přirozeně odmítají ztotožnit.

Film střídá nejrůznější žánrové polohy, ale postřehneme v tom až odrazující mechaničnost. Jako kdyby i vyprávění samotné koncipoval počítač a nikoli živí lidé: prostě od každé ingredience se přidává trochu a pak se vše zamíchá, aby řádně vykypěla melodramatická milostná zápletka i motiv pronásledování, zdánlivá beznaděj i předčasné nadšení, aby hrůzostrašnost překryla jiskra veselí. A také si všimneme alibismu. Osudné jaderné pokusy, které Godzillu probudily k životu, má na svědomí Francie, a nikoli USA. Američtí vědci si výslovně oddechnou, když se potvrdí, že jejich vláda se žádné "levárny" nedopustila...

JAN JAROŠ

Neděle 17. 11. 2002 PRIMA - 23.35 hodin

Co se skrývá v televizním zákulisí

Pohledy do zákulisí mediálních aktivit jsou v americké kinematografii časté a oblíbené - stačí zmínit pověstného Občana Kanea, od jehož vzniku uplynulo již více než šest desetiletí. Pokud zvolené prostředí nebylo pouhou kulisou, diváci se dovídali zajímavé podrobnosti o zákulisí, o tom, jak se ovlivňuje veřejné mínění, jak se získává čtenost a sledovanost.

V televizním zákulisí se scházejí lidé s nejrůznějšími ambicemiSnímek Vysíláme zprávy sice napatří mezi špičkové ukázky, ale přesto přináší vcelku věrohodný pohled do zákulisí velkého zpravodajského oddělení jedné televizní společnosti. Setřetávají se tu nejrůznější lidé, kteří prožívají citové vztahy i pracovní problémy. Holly Hunterová představuje v práci nesmírně energickou a cílevědomou reportérku, která dokáže své spolupracovníky přimět k nejvyššímu výkonu, ale ve věcech lásky je značně bezradná a dezorientovaná. Hurtův nově příchozí pracovník, byť vyhlíží nezkušeně a vyjukaně, cílevědomě stupínek po stupínku stoupá v kariéře, využívaje k tomu i tuto ženu. Lze předpokládat, že má vlastně nasazenu masku neprůbojného, docela sympatického muže. Když dosáhne svého, přetvářky se zbavuje. Pro větší přitažlivost zpravodajského šotu neváhá falšovat realitu. I své přítelkyni dává v podstatě na vybranou: buď se přizpůsobí jeho morálce - nebo se obejde bez ní. Svým způsobem připomíná stejně rozporného hrdinu de Maupassantova Miláčka, jehož televizní zpracování jsme nedávno viděli.

Režisér James L. Brooks (kdysi se proslavil Cenou za něžnost) samozřejmě vychází z principů melodramatu, ale přesahuje je. Využívá dojetí, ale neopomene vykreslit ani rovinu zklamání a deziluze. Postihuje důležitost osobních antipatií - o jednom smolařském chlapíkovi se dovíme, že si kdysi dovolil udělat na ředitele nevhodný žert a od té doby byl odsunut na vedlejší kolej.

Výmluvná je scéna příprav na propouštění, kdy samolibému řediteli (Jack Nicholson přijal roli téměř epizodní, ale přesto ji obdařil nebývalou životností) jeho podřízený nadhodí, že kdyby se spokojil se mzdou o nějaký milion nižší, nemuselo by se tolik propouštět. Ředitel se zatváří velice kysele a neprozřetelný řečník se hluboce a poníženě omlouvá, téměř prosí za odpuštění, zatímco nadřízený povzneseně odchází. Život jde dál.

(jš)