44
vychází 21. 10. 2002

Tipy
Českého rozhlasu

Mistři taktovky dirigují Aidu

Verdi patří neúnavnou řadou nových a nových inscenací k nejoblíbenějším tvůrcům světové opery. Nejde o jednotlivá díla jako taková. Fascinující je i jejich vzájemná různorodost. Opera "Aida" (původně komponovaná k otevření Suezského průplavu v roce 1871) zaujímá místo velmi zvláštní. Při vyslovení tohoto jména si nejeden posluchač a hudbymilovný operní fanda představí velké slavnostní scény s bohatou výpravou a především ozdobené strhujícím hudebním proudem. Tento prvotní pocit přepadá i nejdůvěrnější znalce opery, kteří dobře vědí, že ony slavnostně vypjaté tóny se vyskytují vlastně pouze v její první polovině. V následujících obrazech - ve scéně na břehu Nilu, při soudu nad vojevůdcem Radamem a v okamžicích jeho společné smrti s milovanou otrokyní Aidou v zazděné hrobce přináší tóny podstatně dramatičtější, v závěru zářící - byť bolestně - úchvatnou lyrikou. Partitura "Aidy" byla, je a do budoucna jistě nepřestane být vděčným a vzrušujícím úkolem nejen pro představitele hlavních rolí, ale i pro dirigenty. Nemůže nás tedy překvapit, že se rovněž dočkala řady nahrávek. Určovat jejich priority je nadmíru náročné, neboť snad každá nás překvapí něčím zajímavým a jedinečným. Vznikají samozřejmě snímky nové, avšak s možnostmi dokonalých přepisů starších nahrávek se objevují i starší, jež v novém digitálním zpracování zazáří doposud neslýchaným zvukovým bohatstvím. Rondo na některé reedice z poslední doby nejen upozorní, ale pokusí se zároveň o jakousi malou konfrontaci těch nejšpičkovějších nahrávek, pod nimiž se skvějí jména dirigentů Karajana, Abbada, Mutiho a Leinsdorfa.

BOHUSLAV VÍTEK