"Tak co?" zeptala se. "Vcelku nic. Přijal to klidně. Uf. Že mi ale spadl kámen ze srdce." - "To je dobře, chvála Bohu, chvála Bohu." Opravdu si oddechli. Celé léto si lámali hlavu, kdy a jak to synovi povědí. Co bylo tou obávanou novinou? Končí bezstarostné dětství na venkově s rodiči a guvernantkami, chlapec půjde do města do školy, z hýčkaného dítěte se má náhle stát samostatný mladý muž - Lužin.

Nikdy se s tím nevyrovná. Už napořád zůstane velkým ublíženým dítětem, vytrženým z bezpečného zázemí: nejdříve z rodiny, potom i z vlasti. Celý jeho život je neustálou obranou před reálným světem, a ačkoli je Lužin svým způsobem geniální, není prakticky schopen normální existence. (U ruského emigranta putujícího ve 20. letech minulého století po evropských metropolích se ovšem o normální existenci dá mluvit jen stěží.) Lužinovi se život proměnil v řetězec šachových partií; šachy jsou potvrzením jeho geniality, jeho záchranou - a zároveň zkázou.

Lužinova obrana je jedním z raných románů Vladimira Nabokova (1899-1977), spisovatele světového jména, který náleží jak ruské, tak americké literatuře. Narodil se v Petrohradě jako syn významného politika, v roce 1917 nakrátko člena Prozatímní vlády. Po bolševické revoluci musela rodina emigrovat; usadili se v Berlíně (Vladimir a jeho bratr ještě předtím získali stipendium na Trinity College v Cambridgi). V Berlíně žil pak Nabokov plných 15 let, živil se kondicemi a překládáním a také začal publikovat. Píše rusky, svá díla podepisuje pseudonymem Sirin. V tomto raném období vznikla nejprve novela Mášenka, následovaly romány Král, dáma, kluk a také Lužinova obrana (1930). Rusky napsal Nabokov ještě několik dalších románů: Hrdinský čin, Talent, Pozvání na popravu aj. V roce 1938 musel Nabokov Berlín opustit - jeho žena byla Židovka. Usadili se v Paříži, avšak i odtud museli před nacisty zakrátko uprchnout do bezpečí, tentokrát až do USA. Amerika znamená výrazný zlom nejen v Nabokovově životě, ale i tvorbě. Za svůj literární jazyk volí angličtinu, začíná psát pod vlastním jménem. Vzniká řada pozoruhodných románů, např. Ve znamení levobočka, Pnin, Bledý oheň a další, mimo jiné román, který vyvolal spoustu polemik - Lolita. Z rozsáhlé Nabokovovy bibliografie, v níž nechybějí ani povídky, divadelní hry, překlady a brilantní literární studie, ještě připomeneme jeho memoáry, které česky vyšly pod názvem Promluv, paměti.

O Lužinově obraně Nabokov po letech prohlásil: Ze všech mých devíti rusky napsaných románů vyzařuje asi Lužinova obrana nejvíc lidského tepla, neboť i ti mí čtenáři, kteří šachy v životě nehráli a ostatní mé romány nesnášejí, berou tuhle knihu z nepochopitelných důvodů na milost a tvrdí, že ji mají rádi. I to byl jeden z důvodů, proč po tomto románu sáhla režisérka Hana Kofránková. V její režii a v přednesu Petra Kostky budeme Lužinovu obranu číst na pokračování na přelomu října a listopadu.