43
vychází 14. 10. 2002

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Nutnost alternativy

O dopadu televizního vysílání na každodenní život celé společnosti pochybuje asi málokdo. Pro mnohé diváky je dnes obrazovka hlavním zdrojem informací, zábavy, "kulturního vyžití", a hlavně tvůrcem falešného obrazu světa. Svou roli tvůrce iluzí a velkého manipulátora s vědomím lidí celkem pochopitelně "opomíjejí" komerční televize, jejichž obchodní úspěch je tím větší, čím lépe ji dokáží hrát. Horší je, že pozornost patologické - a svou podstatou protidemokratické - moci obrazovky jen zřídkakdy věnuje televize veřejné služby. Přitom právě ona by kritickou sebereflexi měla mít přímo v popisu práce. Míru opomíjení této povinnosti si paradoxně uvědomíme teprve v okamžiku, kdy se v programové nabídce objeví titul, který se o podobnou věcnou analýzu televizní lži pokusí. To je i případ dvoudílného dokumentu režiséra Roberta Sedláčka s výmluvným názvem Lesk a bída země české.

Nemá smysl pokoušet se převyprávět obsah obou pokračování, věnovaných "hvězdám a hvězdičkám" vyrobeným a resuscitovaným v minulém desetiletí pro potřeby tuzemského show businessu, resp. vylhanému "ideálnímu světu" reklamy. Už proto, že při nejlepší vůli nelze reprodukovat směs pokrytectví, myšlenkové prázdnoty, naivity, stupidity i chladnokrevného cynismu demonstrovanou Sedláčkem s pobavenou ironií, při které často mrzne úsměv na tváři. Namístě je spíš povšimnout si obecnějšího poznání, které Sedláčkova dokumentární vivisekce virtuální reality přinesla ve druhém plánu. Právě názorně předvedená škála různých podob oblbování a manipulace mas, které jsou skutečným smyslem existence podstatné většiny pořadů vysílaných výdělečnými televizemi, podtrhuje nutnost existence jejich skutečné alternativy. Adresátem tohoto kategorického "programového imperativu" přitom nejsou ani profesionální provozovatelé komerčních stanic, ani samotní diváci. Tím, kdo ho musí vzít na vědomí, je především Jiří Balvín a spol. Jejich stále nápadnější snaha konkurovat a připodobňovat se bulvární pokleslosti je nejen hloupá, ale především ohrožuje samotný smysl existence České televize.

JAN SVAČINA