Nikde jinde v Americe se lidé nedokáží vžít do toho, co jsme nedávno prožívali v České republice, jako právě u soutoku řek Mississippi a Missouri. Toky, bez kterých by Amerika nebyla Amerikou, se rozvodňují také.

Stáli jsme večer před monumentálním obloukem, který je dominantou St. Louis, a zdejší rodák - Paul Roesler - mi ukazoval značku, kam kdy voda dosáhla. A není to vzdálená historie. Jen před devíti lety sem přišla pětisetletá voda. Roeslerovi se tenkrát právě vrátili z Prahy, kde na Vysoké škole zemědělské učili angličtinu.

Pohroma přišla do Missouri poznenáhlu. Zjara to vypadalo jen na velkou vodu, uprostřed léta už bylo zaplaveno devět amerických států. Stephanie Roesler vzpomíná: "Ze začátku to nevypadalo, že se něco děje. Říkali jsme si, jak hodně prší, ale za pár týdnů jme poznali, že začíná být hůř. Bortily se břehy, domy se ocitly pod vodou a najednou to vypadalo daleko hrůzostrašněji." Začaly záchranné práce, při kterých podle Stephanie sehrála důležitou roli média. "Rozhlasové a televizní stanice vyzývaly veřejnost k pomoci. Nejdříve se vše řešilo na úrovni Missouri jako státu, ale jak se situace zhoršovala, byla povolána federální pomoc. Bylo to celkem dobře koordinované, i když byla řada připomínek od lidí, kteří byli v nouzi a záchranáři jim nedokázali pomoci včas." Stephanie si pamatuje, jak každý chtěl přiložit ruku k dílu a přispět svou troškou při záchranných pracích.

V létě 1993 se na středozápadě Spojených států rozlila voda na 25 000 kilometrů čtverečních, zničeno bylo 55 000 domů a 30 000 lidí rázem nemělo kam jít do práce. Když se Stephanie ptám, kdy podle ní byla situace nejhorší, zhluboka si oddychne a říká: "Pravděpodobně když byla ohrožena historická města v Missouri. Lidé se skutečně báli, že jsou ohroženy památky. Samozřejmě největší ztrátou bylo padesát lidských životů při povodních, ale mohlo být také mnohem hůř." Dodnes jde Stephanii mráz po zádech, když si vzpomene na všechny lidi, kteří ztratili své domovy, osobní věci a ocitli se sami v ohrožení života. Pomáhala komunitní centra, lidé nosili jídlo do kostelů, zapojovaly se firmy. Obnova vlastně pokračuje i dnes, téměř deset let po povodních jsou vidět opuštěné domy a i některá zničená města okolo Mississippi.

Roeslerovi poslouchají každý den americké rádio, aby měli poslední zprávy z České republiky, kterou si velmi oblíbili. "Myslíme na naše přátele v Praze a doufáme, že jsou všichni v pořádku. Sledovali jsme, jak budují hráze z pytlů s pískem, jako jsme to dělali my tady v St. Louis. Nevíme, co je s našimi přáteli, máme informace, ale není jich dost. Musíme zjistit, co se děje s našimi kolegy a bývalými žáky." Roeslerovi pozvali do svého domu malou skupinku Čechů, kteří pracují ve Spojených státech, aby se mohli sejít a vyměnit si informace o tom, co se děje doma. Obyčejní Američané od Mississippi doufají, že až znovu do Prahy přijedou, uvidí Malou Stranu v Praze i České Budějovice tak, jak si je pamatují z doby, kdy u nás pracovali.