Black Milk, to jsou tři dívky, dcery slavných otců - Tereza Černochová a Tereza Kerndlová je nemusí představovat, otcem Heleny Zeťové je Lešek Semelka. Potkaly se v televizi (kde jinde), a tu některého chytrého pána (jistě údržbáře) prý naprosto nezištně napadlo, že by mohly zpívat společně - a Black Milk bylo na světě! Stačilo, aby se ho ujala laskavá firma Celebrity Service (pečující např. o Helenu Vondráčkovou) a nekomerční skupina s nekomerčním (sic!) popem, o který v hudebních televizích prostě nezakopnete, vyrazila do světa. Pilotní singl Modrej dým má prý být rhytm&blues, tím je však spíše B-strana Just to B with U (jak originální námět), kdežto hitovka je podivná salsa rozředěná šíleným popem á la Jacksonův poslední (nepovedený) Invincible. Celkově jde o počin lehce zaměnitelný s kteroukoli dívčí či chlapeckou skupinou typickou sborovými refrény. Jen tak dál...

Druhá deska brněnského písničkáře Ivo Cicvárka a jeho "opravdu komorního orchestru" je mnohem důkladnější než ta debutová. Cicvárkovi mnohem více sluší nostalgie a zamyšlení nežli laciné fórky, které debut ředily. Deska V letadle je vtipná názvem, konceptem i obalem, ale nikoli obsahem. A přestože jsou mnohé písně úsměvné (a možná i velice legrační), nejsou laciné, jsou obaleny chutí vážnosti. Jinde možnou legraci přehluší hutná aranže nástrojů a vokálů - opravdu ve všem Cicvárek vyspěl. Nástroji se přestalo OKO tvářit jako "opravdu komorní folk" a stala se z něj "opravdu komorní alternativa", která do "oka" padne mnohem snáz. Mottem desky je podle mě krásný výkřik z písně Včely: "Kdyby tak všichni lidi mohli bodnout za život jenom jednou..."