38
vychází 9. 9. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


FONOGRAM

V dnešním dokončení profilu německé firmy Artiphon si povíme, jaké značky laciných gramodesek s lidovým repertoárem, určené pro československý trh, byly z jejích matric lisovány počátkem třicátých let minulého století. Některé takové nahrávky uslyší 17. září v 21.04 posluchači stanice ČRo 2 - Praha.

Gramodesky značky Artiphon (II.)

Firemním nahrávacím orchestrem etikety Artiphon se koncem dvacátých let stal taneční a jazzový orchestr belgického houslisty Eddyho Walise, který od roku 1929 natáčel v Berlíně také četné snímky pro český trh, mimo jiné se zpěváky Karlem Hruškou, Jaroslavem Zlonickým, Járou Pospíšilem, Lvem Uhlířem a Františkem Žďárským. Tyto snímky vycházely na etiketě Artiphon Electro Special opět zpočátku bez objednacích čísel a se čtyřmístnými matričními čísly začínajícími - stejně jako téměř před deseti roky - číslem 5000. Repertoár této značky se přizpůsoboval lidovému vkusu, kvalita lisování byla vzhledem k nadále používané sendvičové technologii se středovou vrstvou papíru často podprůměrná a etikety navíc obsahovaly četné gramatické chyby, úmyslné dezinformace i zlomyslnosti. Nepochybně v zájmu zvýšení prodejnosti byla například Jaroslavem Zlonickým zpívaná fádní melodie Cestička lásky jinak neznámého autora K. Puchmeltra uvedena jako píseň z tehdy populárního českého filmu "On a jeho sestra". Vysvětlení možná nabízí skutečnost, že jeden pražský velkoobchod gramodeskami a gramofony "nejlepší značky Columbia" vedl právě Karel Puchmeltr (o finančním propojení firem Columbia a Artiphon jsme se již zmiňovali). Za zlomyslné "zneuctění" jména Jana Valentiniho, tehdejšího ředitele české firmy Ultraphon, který si zakládal na kvalitním repertoáru, pak lze považovat uvedení jeho jména jako interpreta na etiketě gramodesky s nahrávkou trampské písně Odešel kamarád (místo lidového akordeonisty Franty Poupěte).

Když Hermann Maassen, majitel lisovny gramodesek značky Artiphon v Obergrundu u Podmokel koncem roku 1931 zemřel, stal se novým provozovatelem této lisovny Maassenův dlouholetý spolupracovník a majitel firmy Artiphon-Schallplatten-Konzern Hermann Eisner. V roce 1932 uveřejnil Eisner v odborném tisku inzeráty následujícího znění, ohlašující nové české snímky na značce Artiphon Elektro: "Nově založená továrna gramofonových desek Artiphon-Eisner & Co se vynasnažila, aby přinesla jen prvotřídní snímky. Z rozhlasu známý zpěvák Frant. Žďárský nazpíval celou řadu uměleckých snímků, doprovázených symfonickým orchestrem Eddy Walis. Tyto snímky budou jistě uvítány všemi přáteli gramofonové hudby. Další velmi bohatý český repertoir bude následovati. Hrají a zpívají vesměs prvotřídní umělci a zpěváci." Ony anoncované "prvotřídní snímky" zahrnovaly v nové řadě objednacích čísel od 3000 kromě znovu vydávaných starších snímků i nové nahrávky například šlágrů Bezejmenná, Nekecej, Cikánka, Má sladká Havaii či Tvoje oči plakat budou a ohlašovanými "prvotřídními umělci" byli opět hlavně Jára Pospíšil a Karel Hruška.

Pravým důvodem založení této "nové továrny" firmy Eisner & Co v Horním Žlebu u Podmokel ovšem byla snaha zahraničních firem obejít zvýšené celní poplatky uvalené koncem roku 1931 na dovážené gramodesky, kterými tyto firmy zaplavovaly domácí trh. Zdá se, že za touto iniciativou stál koncern EMI, vydávající tehdy v ČSR gramodesky značek HMV a Columbia, neboť generálním zástupcem firmy Artiphon pro ČSR se stal právě bývalý dlouholetý zástupce firmy Columbia Josef Vrba. Šlo tedy prakticky o cílený útok proti nastupujícím domácím firmám Esta a Ultraphon.

V letech 1932-1935 bylo v Eisnerově lisovně vyráběno z dovážených matric především firmy Artiphon (přítomné na českém trhu již deset let) téměř dvacet různých značek gramodesek s někdy velice kuriózně nazvanými etiketami - posuďte konečně sami:

Ahoj - Mezinárodní deska sportu. Etiketa v barvách černé, hnědé, modré či zelené barvě, zlatý tisk. Horní polovina této etikety je často přelepována stejnobarevnou nálepkou s textem Letem. Repertoár této značky nebyl ani sportovní, ani mezinárodní - nejvíce nahrávek tvořily lidovky v provedení akordeonisty Franty Poupěte, tenoristy Vaška Zemana a anonymní dvojice zpěváků Singers Duo za doprovodu anonymního dechového orchestru.

Arpiton - světle zelená nebo temně červená etiketa, zlatý tisk. Objednávková deska pro pražský velkoobchod Arnošta Piherta, který kromě gramodesek s touto etiketou prodával též gramofony značky Super Arpiphon.

ASO Elektro - modrá nebo červená etiketa se zlatým tiskem. Objednávková deska pro obchodní domy firmy Ander a syn, Olomouc-Praha. Na gramodeskách s touto etiketou najdeme snímky Járy Pospíšila z roku 1931 za doprovodu orchestrů E. Walise a Johna Gollwella, nahrávky z roku 1933 pak nazpívalo Singers Duo za doprovodu anonymního dechového orchestru. Na červené etiketě této značky byla v roce 1935 lisována řada snímků z matric firmy Esta.

Monopol - tmavomodrá a červená etiketa, zlatý tisk. Na deskách této značky s objednacími čísly od 100 vycházejí v roce 1933 kromě nových snímků dokonce ještě původní nahrávky Artiphonu z roku 1922. Repertoár obdobný: Karel Hruška, podprůměrný tenorista Ludvík Schmidt, Franta Poupě.

Rektophon, též Rektophon Electro Record - modré, černé a zelené etikety se zlatým tiskem. Takto poněkud morbidně nazvanou etiketu (sugerující zvuky vycházející z rekta) nabízel s "mezinárodním" repertoárem jejich vydavatel - pražský obchodník Hugo Schön - až v Holandsku. Český repertoár byl opět především lidový, německý obsahoval především snímky orchestru E. Walise a na několika gramodeskách této značky lze najít i nahrávky průměrných operních pěvců se jmény jako Felipe Romito nebo Salvatore Salvati, které mateřská firma přebírala od italské gramofonové firmy Fonografia Nazionale. Kromě průměru 25 cm vyšly orchestrální a operní snímky v několika případech i na deskách této značky o průměru 30 cm.

Z dalších "parazitních" etiket produkovaných Eisnerovou lisovnou jmenujme ještě značky Ermophon, Elektra-Universal, Amphion, V. Z., Nubaphon či WOVA. Společným znakem většiny gramodesek s těmito etiketami je ve hmotě vedle etikety vyražený nápis "Mech. Copyright" někdy doplněný ještě letopočtem (1928 až 1932) označujícím rok vzniku dané nahrávky.

I když všechny tyto gramodesky se kromě lidového repertoáru vyznačovaly i velice lidovou cenou (maximálně 18 Kč, většinou ale 12 Kč), jejich zahraniční producenti už druhé zvýšení dovozních cel v polovině roku 1933 neunesli, a tak se do roku 1935 z českého trhu postupně stáhli. Firma Eisner & Co v následujících několika letech ještě vyráběla ve své továrně v Horním Žlebu lisovací hmotu pro domácí firmy Esta, Ultraphon a v menší míře i pro německou firmu Pallas operující z Potůčků (Breitenbachu) u Karlových Var.

Součástí historie českého repertoáru na gramodeskách firmy Artiphon jsou ještě snímky, které nacházíme na několika dalších, relativně nezávislých etiketách - například na značkách E Rekord nebo Melodycord. Těm budeme věnovat samostatný článek někdy v budoucnosti.

GABRIEL GÖSSEL

Obrazová dokumentace archiv autora

Příště: Melodie z českých filmů roku 1932 (V.)