38
vychází 9. 9. 2002

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Hlas málo výrazný

Na třináctidílném feministickém talk show Ester Kočičkové Ženský hlas v ČT je patrně nejzdařilejší nápad, který mu dal kulisy: autorka sugestivně předstírá, že jde o rozhlasový pořad, hraje hru na "neviditelnost" účastníků a na červené světlo jako signál přímého přenosu. Hloubka a tedy i úroveň řečeného je ovšem už spornější. Kočičková si zve vesměs zajímavé hosty, pak je však často nutí k povrchním, nezajímavým banalitám. Co taky lze za necelou půlhodinu říct k "ženskému" tématu, navíc v jednotlivých dílech jen mlhavě vymezenému? Že jsou ženy podceňovány, v zaměstnání hůř placeny, že se nevymanily z podřízené role, že vztah mezi mužem a ženou často probíhá na "válečné stezce" atd.

Na taková i onaká témata se mají v televizně-rozhlasových dekoracích diskutéři - vždy muž a žena - utkat, případně dojít k originálnímu závěru. Zpravidla se tak neděje, k inspirativnímu střetu dochází málokdy, výsledkem je většinou nuda a u diváka údiv, že z úst jinak pozoruhodných osobností slyší nicneříkající sentence. S povděkem proto bere spontánní projevy upřímnosti, zdravých emocí, vřelého srdce či bystrého a přitom vzácně "selského" (ženského i mužského) rozumu (např. Dagmar Pecková, Nina Rutová, David Vávra), většinou však se jen těžko zbavuje neodbytného pocitu, že "takové starosti bych chtěl mít" - a to i v oněch poklidných letních týdnech, kdy po ničivé povodni ještě nebylo ani památky.

Naštěstí můžeme investovat televizní čas i jinak; když se prokličkujeme až na práh noci, třeba do vynikajícího cyklu Aleše Kisila o moderním výtvarném umění Příběhy obrazů a soch. Nabízí se tu vzrušující dobrodružství poznání i uměleckého zážitku: dobře vybrané výpovědi tvůrců o hledání cest k novým výrazovým prostředkům, o vzniku a osudech jednotlivých děl, doprovázené výmluvnými ukázkami tvorby. Bylo to tak i v části o výtvarnících kolem výstavy Nová citlivost (Boštík, Padrta, Novák, Kolář, Kolíbal). Osvěžující doušek přinesl také dokumentární portrét Čas se nevrací ke stému výročí narození Adolfa Hoffmeistera (Ivan Pokorný), zdařilé svědectví o významné osobnosti české kultury i neklidné době, v níž mu bylo dáno žít.

AGÁTA PILÁTOVÁ