Jenže jak se televizní interview množí, opakují a vrství, často vychází najevo, že je mnozí příliš nezvládají. Občas byla úskalím i pro publicisty zpracovávající letošní povodně a jejich následky; k ospalé nudě odsoudil nezáživný rozhovor např. i některé části cyklu Evropané. Naštěstí zde to nebývá pravidlem vždy. Třeba medailon britského spisovatele "dostihových" detektivek Dicka Francise, vysílaný v uplynulém týdnu, byl svižný a zajímavý. Tvůrci jej totiž pojali vlastně jako dvojportrét - nejen Francise, ale i jeho překladatelky, spisovatelky a političky Jaroslavy Moserové - a doplnili o poutavé záběry z dostihového sportu i z autorova života; také sama Moserová, která rozhovor vedla a autorovu tvorbu komentovala, si počínala dobře. Vůbec se zdá, že rozhovory se často víc daří jiným (hercům, spisovatelům atd.) než profesionálním publicistům.

Připomeňme pořad Marka Ebena Na plovárně (který v poslední době programoví pracovníci ČT bůhvíproč odsunuli takřka do nočních hodin, jako by šlo o hanbatou erotiku) věnovaný tentokrát Stevu Lichtagovi, úspěšnému tvůrci adrenalinových dokumentů o podmořském životě a žralocích. Ebenovi se ostatně daří kratičké rozhovory i při moderování velkých show, jak znovu ukázal sobotní večer Sportovní hvězdy dětem. Jeho vstupy tu patřily k nejlepšímu, co bylo na pódiu k vidění. Do posledního srpnového vydání svých rozhovorů Z očí do očí si autor Antonín Přidal přivedl výtvarníka Jana Dungela, jehož prostřednictvím se divák dověděl leccos poutavého nejen o zvláštní specializaci - kreslení zvířat -, ale i o jihoamerické přírodě a lidech. Nicméně za krále rozhovorů uplynulého týdne považuji Škutinovo Co vy na to, pane Werichu, staré 34 let a přece stále obdivuhodně chytré; jeden z dílů uvedla ČT k výročí 21. srpna: promyšleně formulované otázky i odpovědi (nejen tehdy), aktuální obsah a moudrost se tu snoubily s duchaplností a vtipem.