Ač řada položek Hammelovy diskografie stále ještě existuje jen na klasických vinylových deskách, žádného podobného objevu se už asi nedočkáme - spíše se budeme vracet k časem prověřeným hodnotám. Dobře to ví i současný Hammelův vydavatel, který reedicemi starších zpěvákových alb pravidelně obohacuje hudební trh. Naštěstí však Pavol Hammel nežije jen ze své kvantitativně, leč též kvalitativně mimořádně bohaté minulosti. Před prázdninami se totiž objevilo jeho zbrusu nové album Starí kamoši, které je vizitkou Hammelova současného písničkářství.

Přestože jde o nahrávku, jež slovenského pop-rockového barda konfrontuje se žhavým muzikantským mládím, název alba nelže. Hammelova výpověď se opírá především o texty jeho dávných spolupracovníků, Borise Filana a Kamila Peteraje. Právě Filan složil titulní skladbu, jež je klíčem k náladě desky: pojednává o kamarádech, kteří se nemusejí denně vídat, aby věděli, že mají stále jeden druhého. A v této mírně nostalgické, mírně furiantské atmosféře se nese většina ze čtrnácti písní, v nichž občas najdeme i ozvěny let dávno minulých: "Spieval som Zvoňte zvonky, zvon je však rozbitý..." zazní ve skladbě Zvonkohra. Jak tomu obratu rozumět?

Hammelovo album ale není žádným posmutnělým gestem. Může za to i skupina, kterou dal interpret a producent v jedné osobě dohromady. Muzikanti Juraj Kupec, Martin Gašpar, Juraj Tatár nebo Igor Skovay už hrají trošku jinak než Fedor Frešo nebo Marián Varga, ale dokáží se Hammelovými charakteristickými melodiemi nadchnout a vtisknout jim své, třeba i lehce jazzové cítění. A Hammelův duet se soulovou Darou Rolins, to už je vyloženě setkání dvou rozličných, leč vzájemně se respektujících generací.

MILAN ŠEFL