35
vychází 19. 8. 2002

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Portréty z hloubi duše

Úroveň pravidelných nedělních pořadů Večer na téma... na ČT 2 je kolísavá: tu zdařile, jindy náhodně či se zjevnou bezradností bývají poskládány do jednoho tematického celku z nových i starších dokumentů a jiných publicistických útvarů. V těchto pásmech někdy vynikne, jindy naopak se poněkud utají nejedna dokumentaristická pozoruhodnost. Divák to zkrátka musí odhadnout. Doufejme, že mu poslední červencovou neděli neunikl Večer na téma Ornestinum, v němž hlavním bodem programu byl dokumentární portrét divadelníka Oty Ornesta, režiséra, překladatele i herce, dlouholetého ředitele Městských divadel pražských. Ladislav Daneš jej natočil k umělcovým devadesátinám, nakonec - jak víme - nedožitým. Snímek tak nabyl smutné aktuálnosti - byl uveden jen pár dní před Ornestovým úmrtím. Autor poutavě zobrazil jeden pohnutý umělecký osud a jeho prostřednictvím zároveň zmapoval i bezmála celé století dějin naší země. Posbíral svědectví Ornestových spolupracovníků i přátel od Svatopluka Beneše či Pavla Tigrida až po upřímné vyznání Václava Postráneckého, a - což mu zvlášť slouží ke cti - nevyhnul se ani nepříjemným okamžikům (opět úzce spojeným s politickým vývojem země) - například Ornestově televizní "omluvě" za "trestné činy" kontaktů s prominentními emigranty. Byl za ně nesmyslně odsouzen. Vystoupení, za něž mohl opustit vězení o něco dřív, však pokořilo režim, nikoliv Ornesta.

Hned v následujícím Večeru na téma... se pod titulek Japonská inspirace naštěstí - byť tematicky poněkud nesourodě - vešel dokument Jaroslava Brabce o výtvarnici Adrieně Šimotové To, co zůstává. Nelze o něm říct nic víc a nic méně, než že byl krásný. Jemný, hluboký a vroucí jako tvorba této významné umělkyně, výmluvně působivý jako její tvář. Režisér se přitom úspěšně pokusil obsáhnout její dílo pokud možno v celé mnohovrstevné úplnosti, doprovodil Šimotovou na její pouti od zkoumání světa, různých materiálů a výtvarných postupů až k vlastnímu nitru a odtud pak zpět k vyjádření obecných myšlenek. Přiměl také umělkyni k cudným, nicméně velmi intimním osobním výpovědím. Snímek doprovodil i autorčinými vlastními texty, dokreslujícími její osobnost.

Z podobného soudku je i Alfredův překážkový běh z tematického večera věnovaného tvorbě mima Ctibora Turby. Skládal se z Turbových vlastních snímků, jimiž dokumentoval vznik některých svých divadelních projektů. Kvůli podobným příjemným zážitkům stojí za to u "tematických večerů" vytrvat.

AGÁTA PILÁTOVÁ