30
vychází 15. 7. 2002

Zpět na obsah         

Televize
a film


TV TIPY

Pondělí 22. 7. 2002 ČT 2 - 21.30 hodin

Manny & Lo

Jedenáctiletá Amanda (Manny) a šestnáctiletá Laurel (Lo) jsou osiřelé sestry, které byly vychovávány v různých náhradních domovech. Jednoho dne od svých pěstounů utečou a vydají se na cesty. Kradou auta a jídlo, přespávají,kde se dá, dokud není zřejmé, že Lo je těhotná. Obě dívky se rozhodnou "usadit" v prázdné osamělé chalupě a svoji neúplnou rodinu doplní prodavačkou Elaine z obchodu s dětskými potřebami, kterou unesou jako rukojmí...

Režie Lisa Kruegerová. Hrají Mary Kay Placeová, Scarlett Johanssonová a další.


Úterý 23. 7. 2002 NOVA - 22.30 hodin

Černé světlo

Sharon Avery, která má již od dětství neobvyklý dar jasnozřivosti, využívá svých schopností, aby policii pomohla pátrat po sériovém vrahovi, který se zaměřuje na děti. Po dopravní nehodě však přijde o zrak i své schopnosti, je proto zoufalá a pokusí se o sebevraždu. Když se pokouší utopit, způsobí trauma další vizi. Sharon se pokouší varovat inspektora Franka Schumanna. Přes svou slepotu je žena rozhodnuta pomoci v dopadení vraha a odhodlá se k riskantnímu kroku.

Režie Michael Storey. Hrají Tahnee Welch, Michael Ironside, Currie Graham, Anne Marie Loder a další.


Středa 24. 7. 2002 ČT 1 - 22.05 hodin

Na stopě

V březnu roku 1994 našla chatařka v obci Borotice v řece tělo dívky. Horní polovina těla oběti byla obnažena. Kriminalisté později identifikovali v nalezené oběti osmnáctiletou Petru Jandovou. Příčinou smrti bylo udušení v důsledku vdechnutí vody, avšak dívka předtím utrpěla jiné vážné poranění, které nasvědčuje tomu, že se stala obětí surového násilí. Dívka byla pohřešována od 23. ledna roku 1994. Toto datum je pravděpodobně i datem vraždy. Osudného dne, kdy byla spatřena naposledy, se chystala ven. Matka jí pomáhala s přípravou. Jako většinou, i tenhle večer ji přišel vyzvednout její přítel.


Čtvrtek 25. 7. 2002 ČT 2 - 21.40 hodin

Jak Babetta přispěla ke sbratření svých bližních

Roztomilý příběh Babettina hostina, před čtrnácti lety dokonce oceněný Oscarem jako nejlepší zahraniční film, se odehrává na zapadlém dánském venkově kdysi v předminulém století. Ač zasazen do zabláceného prostředí přímořské osady, kde stojí nuzné chaloupky pokryté došky, hrdiny jsou lidé rozhodně oduševnělí, patřící svými projevy i životním stylem spíše do měšťanských středních vrstev.

Babettina hostina se odvíjí v poklidné úsměvnostiNa začátku se dovíme, že u dvou zestárlých sester, které chystají skromnou oslavu stých narozenin svého otce, místního pastora, slouží Francouzka jménem Babette (Stéphane Audranová). Než se však tato rovina počne odvíjet, možná polovina vyprávění se spotřebuje na vylíčení událostí, které před dávnými lety předcházely. Dovíme se, jak se Babette v těchto končinách vlastně ocitla, proč každý rok dostávala z vlasti výherní los - až jednoho dne skutečně vyhrála. Žena požádá obě sestry, oba mohla slavnostní hostinu připravit úplně sama - a to po francouzském způsobu; potřebné potraviny si hodlá obstarat přímo z Paříže. Protestantsky upjaté sestry nejprve souhlasí, ale poté jsou vyděšeny, jakým hříchům sebe i své bližní skrze zhýralost v jídlu a pití vystavují. S ostatními se proto domluví, že pokrmy budou přijímat zcela lhostejně, že se budou snažit nevnímat vůni a chuť...

Vyprávění si udržuje obdivuhodnou stylistickou vyváženost, prokazuje smysl pro jemnou humornou nadsázku neznatelně plynoucí z navozovaných situací a také z průběžně vedeného "autorského komentáře", který charakterizuje a osvětluje, co se děje, a hlavně upozorňuje, co předcházelo. Režisér Gabriel Axel projevuje smysl pro dobové reálie, zejména bytové exteriéry spoře osvětlované petrolejkami. Ale dlužno říci, že celkové rozvržení příběhu a zejména jeho motivace jsou poněkud zjednodušující, převažuje princip úsměvné idyly, která nemá sociální zakotvenost jiných prestižních skandinávských filmů. Vykreslení jednotlivých postav i zdůraznění solidarity s chudými a trpícími je ovšem velice přesvědčivé.

Po herecké stránce je film spíše tlumený, zvláště u Audranové, která coby cizinka je vedena do polohy odhodlané i s osudem smířené ženy, která s chutí zužitkuje poslední šanci svého života zopakovat si kulinářské mistrovství, kterým kdysi uchvacovala v Paříži. Obě sestry (a rovněž některé další postavičky) nabývají podoby zmoudřelých, dobrotivých stařenek, jimž občas z očí vyšlehnou ohníčky potměšilosti.

Babettinu hostinu lze považovat za příkladný žánrový obrázek, který však nijak nepřekračuje své vymezení. Bezmezně chudobné prostředí (a nuzné chaloupky by mohly jen stěží nasvědčovat něčemu jinému) je totiž vylíčeno jako svého druhu ráj na zemi, kde si navzdory občasným rozmíškám lidé pomáhají a žijí, aniž by si nárokovali cokoli z "velkého" světa. A zprvu pro svou hříšnost obávaná hostina jako by je ještě více stmelila.

JAN JAROŠ


Pátek 26. 7. 2002 ČT 2 - 22.10 hodin

Josefína - jeden ženský příběh z Afriky

Když se něčeho chopí Jaromír Štětina, můžeme se těšit na perfektní reportérskou práci. Ať už informoval o válce v Čečensku nebo o posledních svobodných dnech Hongkongu, vždycky jsme z jeho reportáží věděli, oč jde, věděli jsme jak "velká politika" ovlivňuje životy obyčejných lidí. Štětina se přitom nebojí v těch novinářských útvarech, ve kterých může, vyjádřit svůj názor.

Tentokrát se vypravil na černý kontinent - do země úžasné přírody, do Keni. Ženská obřízka je v tomto státě oficiálně zakázána, a proto se o ní nehovoří. Nebaví se o ní ani ženy mezi sebou. O to cennější jsou zjištění, která v dokumentu Josefína - africký příběh zachytil Štětina spolu se scenáristkou a kameramankou Libuší Rudinskou. Posuďte sami: sotva dvanáctiletá Josefína netušila, co se na ni během dlouhého rituálu, který začal jednoho rána, chystá. Onen rituál se v mnohém podobal přípravě na různé svátky - i tehdy totiž dívkám holí a barvou natírají hlavy. Jenže příprava na slavnost to opravdu nebyla. Šlo o něco jiného, něco, bez čeho se zdejší žena údajně neobejde. V tomto kraji se věří, že neobřezanou ženu si žádný muž nevezme. Jakmile tedy rodiče zjistí, že se o dívku zajímá muž, nechají ji obřezat.

Sever Keni patří k nejubožejším místům na světě. Tři zdejší kmeny, Pogoti, Turkánci a Samburuové, ustavičně zápasí o holé přežití, decimovány přitom přírodními podmínkami i zhoubnými epidemiemi. Ani masivní humanitární pomoc není trvalejším řešením. "Rozumíme-li objektivním příčinám zdejšího marasmu, pak pochopit barbarský krvavý rituál, kterým v dospívání musí projít téměř každá dívka, tedy ženskou obřízku, se pochopit příčí," říkají tvůrci dokumentu.

Příběh dvanáctileté Josefiny, která se nesmyslnému zmrzačení musí - jako ostatně většina zdejších dívek - podrobit, je osou unikátního filmu o životě prakticky neznámých afrických kmenů. Film mimo jiné zachycuje podobu, jakou v Africe získává křesťanství, vnášené sem misionáři a propojené s místní vírou a místními bohy. Propojení by to mohlo být jistě zajímavé, kdyby lidé netrpěli tím, čím by trpět vůbec nemuseli.

TOMÁŠ PILÁT


Sobota 27. 7. 2002 NOVA - 21.40 hodin

Vodní svět

Vinou globálního oteplení roztály ledovce na pólech a došlo k zatopení pevnin. Zbytky lidstva už několik staletí přežívají v primitivních podmínkách na umělých ostrůvcích a všemožných plavidlech. Jedním z nich je i samotář, který si říká Námořník a svobodně křižuje nekonečnou hladinu na svém rychlém, dokonale fungujícím trimaranu. V okamžiku, kdy připluje k Atolu, opevněnému plovoucímu ostrovu, aby tu prodal největší drahocennost vodního světa - hlínu, se však jeho život změní.

Režie Kevin Reynolds. Hrají Kevin Costner, Jeanne Tripplehornová, Tina Majorinoová, Dennis Hopper a další.


Neděle 28. 7. 2002 ČT 2 - 17.35 hodin

Jánošík

Třetí filmová verze, která byla natočena na Kolibě v letech 1962-1963, vznikla u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. Námět, scénář i režie této velkolepé historické fresky jsou dílem Paľa Bielika - původního hereckého představitele Jánošíka z Fričovy české filmové verze z roku 1935. Zajímavé je, že hlavní roli nesvěřil žádnému z herců, ale mladému lékaři z Ilavy, Františku Kuchtovi. Neokoukaná tvář tak vtiskla filmovému vyprávění silný realistický nádech. Velkorysý projekt, natáčený v exteriérech slovenských hor, s velkou účastí komparzu, náročnými scénickými stavbami a s účastí plejády vynikajících slovenských herců, patří k pokladům slovenské kinematografie.