24
vychází 3. 6. 2002
Rozhlasová publicistika
Jiří Tomáš Blažek, redaktor ČRo
Plzeň
Vaše cesta k
mikrofonu?Na pozvání kolegyně Jiřiny Šťastné, zcela nečekaně, takže bez respektu, pokory a vědomí obrovské odpovědnosti. Po deseti letech práce pro ČRo Plzeň se dostávám k mikrofonu krokem o mnoho ostýchavějším, s velkou pokorou a s vědomím obrovské odpovědnosti. Na rozdíl od mnoha kolegů, kteří tvrdí, že znervózní, jakmile se ve studiu rozsvítí červená, já znervózním i bez červeného světla. Mikrofon je silný i potichu, navíc nevěřím ani bílým, natož pak červeným žárovkám. Vaše rozhlasová "nej"?
To teprve přijde, těším se na to. Jedno "nej" už ale asi mám. Od července roku 1992 píšu a čtu jeden fejeton týdně, svátek nesvátek. Dlouho to byly čtvrtky, nyní pondělky. Zhruba sedm let i týdenní komentář. Dlouhá a pevná šňůra, čím starší, tím pevnější, velká výzva, ale někdy neskutečně tvrdá povinnost. Moje rozhlasové "nej" je toto: protože mám rád chytré lidi, mám rád rozhlas. Protože češtinu, Český rozhlas. Protože žiji v Klatovech, Český rozhlas Plzeň.
Co vás drží nad vodou?
To bude vypadat jako příšerné klišé, ale je to svatosvatě tak: žena, děti,
vnoučata, pes. Nad vodou obecně. Nad rozhlasovými vlnami pak kamarádi a
spolupracovníci, ale hmoty vskutku pohonné mám dvě - práci a uzeniny. A bylo by
neupřímné u této práce nepovědět, že občas si tajně kousnu i do ctižádosti.
Ale jestliže mluvím o práci, tak posluchače zřejmě nezajímá proces vzniku,
zajímá ho výsledek. Nezajímají ho potíže ani tvůrčí, ani technické. A má na to
právo. Zaplatil koncesi, takže přijímá placenou službu, ale
hlavně - udělal si čas a má chuť nás poslouchat. Proto chodím k mikrofonu
ostýchavě, proto cítím stále větší závazek k těm lidem doma, na chatě, v autě,
ve vaně. A nikoliv mimochodem, také k sobě samotnému.
(reé)