22
vychází 20. 5. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Zdeněk Kratochvíl, moderátor ČRo Regina

Vaše cesta k mikrofonu?
Každý člověk má od prvních krůčků různé sny a snaží se je změnit ve skutečnost. Ne vždy se ale sny vyplní. Mohou se kupříkladu změnit v nenaplněnou touhu na celý život. Když se ohlédnu zpět, připadá mi můj dosavadní život jako klasický film s dobrým koncem. Nicméně, nerad bych to zakřikl. Už na základní škole jsem si vždy představoval, jak sedím někde za mikrofonem a dělám společnost vám, posluchačům. Po několika letech strávených "ve školních lavicích" se vyloupla závěrečná otázka: "Co teď?"

Začal jsem pracovat v jedné cestovní kanceláři jako průvodce a občas jsem se dostal také za mikrofon (při cestách vyhlídkovým autobusem). Rozhlasový mikrofon přišel na řadu až poté, co jsem chytil svůj osud "za pačesy" a úspěšně prošel výběrovým řízením na moderátora hudebního rádia. To se opakovalo i při konkurzu v Českém rozhlase Regina, který mi nabízí hlavně větší prostor k seberealizaci.

Vaše rozhlasová "nej"?
Za své rozhlasové nej považuji nejspíš ohlasy posluchačů na "Seznamku". Vždy mě potěší, když do studia zavolá posluchač a poděkuje mi, že prostřednictvím tohoto pořadu nalezl svou milou nebo milého. Vzpomínám si na jeden telefonát posluchačky, která skrze mě prosila mladé posluchače, aby už nevolali a neblokovali tak linku těm starším, protože také oni se chtějí seznámit. Když jsem posluchačku lehce zpovídal - například zájmy, koníčky, věk -, vyšlo najevo, že vlastně vůbec nemá zájem se s někým seznamovat! Do "Seznamky" obvykle volají lidé všech věkových kategorií. Nejmladším je něco kolem sedmnácti let a nejstarším dokonce okolo sedmdesáti let.

Co vás drží nad vodou?
Nejvíce mě potěší, když moji práci dokáží posluchači ocenit. Prostě když mi po vysílání někdo řekne, že se mu to dnes líbilo a dozvěděl se mnoho zajímavého. Práce moderátora je psychicky docela náročná. Připravit vysílání, zajistit rozhovory a podobně. A právě pochvala mě dokáže podržet nad vodou ve chvílích, kdy se necítím zrovna nejlépe. Na druhém místě je to nejspíš muzika, bez té bych asi nedokázal existovat.

(reé)