Už je to prostě nanejvýš aktuální. A navíc dost prekérní, nevíte-li, koho volit. I naše děti už prožily ty napjaté chvíle zkoušek na vyšší školy. Teď je před námi stejně osudová zkouška pro dospělé. Děti si alespoň poseděly nad učebnicemi a probraly nejdůležitější otázky. A kdo poučí nás? Že by přece jen mítinky, letáčky s programy a hesly, média a reklama? Zralejší věk nám napovídá pospojovat to všechno dosavadními zkušenostmi a zdravým rozumem, protože jenom takový lakmusový papírek napoví, čemu věřit a co brát jenom jako hru okamžiku. Vy všichni, kdo šetříte každou korunou, vezměte na vědomí, že to není nijak levné. Abychom to všechno spolykali, protočí se stovky milionů. Za energii pro automatickou pračku, nastavenou na ždímání: dejte nám své hlasy!

Český člověk však přemýšlí. V poslední době slyšel, že podle mínění zákonodárců budou od nynějška billboardy alespoň 300 metrů od silnic, protože ohrožují dopravu. Však také některé už byly úředně zkráceny. Ale teď, před volbami, je to něco jiného. Šup, kde je jaké volné místo, tam nastrčíme stranický billboard! Usmívají se na nás vyretušované tváře a před očima se míhají stranické emblémy. No ano, víme, co si myslíte, ale příště to s tou billboardovou výzdobou bude skutečně podle zákonů, opravdu - hned příště. Sáhnout ještě po poslední příležitosti, máte-li tu moc, v tom jsou české politické strany vzácně jednotné. Jen movitost a hroší kůže rozlišují, jak velké pole si kdo zabere.

Na mítincích se slibuje, že příště už budou vybíráni do funkcí skuteční odborníci, špičky svého oboru, schopní objektivního pohledu. Přece - aby mohli stát vést a dělat dobré zákony. Moc hezky to zní! Ale poslední pokus sociální demokracie ukazuje, že třetina z 27 ministrů byla osudovým sáhnutím vedle. Jeden skončil dokonce ve vězení, druhý s aférou podivného konta s odměnami za rady, jak vydělat na naší republice, další dva s náklady afér a aférek, samozřejmě prospěchářských, a jiní s nepřehlédnutelnými chybami, které se odrazily v jejich resortech: ve školství, ve zdravotnictví, místním rozvoji i v dopravě. Ba i Karel Březina, ministr bez portfeje, chytil poslední příležitost za pačesy. V době, kdy jeho politická strana, která ho vynesla na společenské i příjmové výsluní, usiluje o volební hlasy, promíchává dál své maximum skandálků. Ať je to vhodné či nikoliv, vyjíždí si na celý měsíc za státní peníze do světa na zkušenou, ačkoliv od voleb bude docela jistě už jen soukromník. Obrázek politiků, kteří věnují svou práci a své vědomosti péči o stát, se jaksi zamlžuje do pohádkových ilustrací.

Líbil by se nám takový zastánce českých zájmů, co říkáte? Nebojácný a rozhodný v obhajobě postavení Česka v budoucí Evropské unii, schopný řídit ústavní a politický systém uvnitř a silný zavést fungující veřejnou správu. Slov o tom bylo řečeno mnoho. Ale vážné úmysly jako by utekly. Někdy to vypadá, jako že ODS chce do EU, jindy jako že ne. Někdy vypadá snaha mít co nejvíce hejtmanů v krajích jako podpora nového uspořádání samosprávy, jenomže předávání kompetencí a jejich projasňování v parlamentu zase napovídá, že to příliš upřímné není. Tak ano, či ne? Jako by bylo především důležité mít ochranné štíty proti případnému náporu zvenčí. Když už se nepodařilo naservírovat na podnosu senátorskou funkci Milanu Knížákovi, převzal roli kladiva na prezidenta poslanec Ivan Langer. Funguje dobře, vždycky tvrdě zasáhne, je spolehlivý. Také je třeba dobrý hlásný, aby všechno neznělo z jedněch úst. Panu profesorovi stačí naznačit a je tu k dispozici snaživý papoušek Marek Benda. Já nevím, jestli je dobré takovéto souručenství. Nečouhají z něj žádné nebetyčné myšlenky, jen poslušnost a snaha udržet v pohybu rozvrzaný kolotoč. "Francouzské volby skončily porážkou francouzských socialistů a my doufáme, že i naše volby skončí porážkou našich socialistů," hřímá na mítinku Václav Klaus. Na jiném shromáždění procedí mezi zuby, že spolupráce v koalici s ČSSD je do příštího období docela dobře možná. Však se takové nenápadné vodítko pro pejska obstojně osvědčilo.

Ale nedejte na nejvyšší představitele! Jistě jste si dobře všimli, že předsedové našich nejsilnějších politických stran to v poslední době přízni a obdivu pro svou značku nijak neulehčovali. Jeden sprosťáckými až urážlivými bonmoty, druhý ztrátou nervů, která se projevila v bouchání pěstí do pultu v Poslanecké sněmovně anebo vyhrožováním fackami před televizní kamerou. Obojí je jaksi mimo, jak se říká. Mimo kulturu, jakou bychom v Česku chtěli mít. Koalice slibuje, že s ní přijde zákon. Prý pravidla rozumná, slušná a normálními lidmi přijatelná. Měl by to být jakýsi postřik, který by zahubil smrtící korupci. Hana Marvanová se do toho pustila s vervou, měla dokonce vyjít kniha o korupčním jednání ministrů. Ale sešlo z toho, protože druhá část Koalice, lidovci, přece jen uvažují, že by v budoucnu mohlo jít o spolupráci s ČSSD. A jak z toho pak vyjít se ctí? Takže na předvolebním mítinku Cyril Svoboda vysvětloval smířlivě: "Ale jednou se to jistě podaří." Jednou. Ale my musíme volit teď. Představa, jak ministrany dávají dohromady, byť v koalici s jinými, sestavu kvalifikovaných ministrů, mě leká. Snadnou práci nebudou mít ani ti, kdo už mají zkušených lidí víc. Tak konstatuji: stát se může jen to, k čemu dotlačí politiky okolnosti. Program - neprogram.