21
vychází 13. 5. 2002

Zpět na obsah         

Televize
a film


POZVÁNKA DO KINA

Luštění tajných kódů

Rozluštění tajného kódu, který za druhé světové války používali nacisté, patřilo k velkým úspěchům anglických odborníků. Na utajeném místě zvaném Bletchley Park dnem i nocí pracovaly primitivní samočinné počítače, zabírající celé rozlehlé místnosti, odposloucháváním a luštěním šifrovaných hlášení se zabývaly stovky lidí. Jenže se ukáže, že přísně důvěrné údaje o výzkumu kdosi předává Němcům...

Režisér Michael Apted se při vyprávění tohoto příběhu ve filmu Enigma přiklonil k melodramatické stylizaci. Samotné zachycení jednotlivých událostí zahlcují žánrové konvence natolik, že herci (zvláště Dougray Scott jako psychicky labilní matematik a stále baculatá Kate Winsletová jako jeho obětavá milenka) nemají šanci zhmotnit skutečně živé lidi. Namísto nich sledujeme sveřepě se tvářící typy, které se zdivočele přesouvají z místa na místo a občas cedí moudra skrze zaťaté zuby (u mužů), případně cosi s široce rozevlátým úsměvem švitoří (u žen), spolehlivě vylučujíce jakoukoli hodnověrnost. Poněkud amatérské, téměř soukromé pátrání po zrádci ve vlastních řadách se tak ocitá na pomezí jednak nudy, jednak směšnosti.

Renomovaný dramatik a scenárista Tom Stoppard tentokrát odvedl práci až překvapivě lajdáckou, která spoléhá na obehrané zápletky a nijak se nevymyká z řady podobně laděných historek. Rozšiřuje jen počet napínavých vyprávěnek, pro něž se válečné události (navíc vzdálené) stávají jen atraktivní kulisou - a nepomáhá ani dlouho nesrozumitelné odkrývání masových hrobů vojáky v nacistických uniformách. Teprve později se osvětlí, že tyto zcela neústrojně zařazené scény (které s aktuálním děním ve filmu nemají nic společného) se vztahují k přísně tajenému katynskému masakru, kde Rusové ještě před svým vstupem do války povraždili tisíce zajatých polských důstojníků.

A na této (bohužel nijak nerozpracované) realitě vyrůstá i problém zrady: na výzkumu v Bletchley Parku pracuje též jeden Polák, jenž Rusy nenávidí tak silně, že ztrácí natolik soudnost, až je ochoten spolupracovat s nacisty. Jenže špionážní zápletka je pojednána ve zcela černobílém schématu s předem rozdanými kartami. Zrádce je prostě padouch, ať má jakékoli pohnutky. Není divu, že Poláci se takovým zjednodušením cítí být dotčeni, navíc i vzhledem k tomu, že si osobují přednostní podíl na rozluštění nacistického kódu. Polští zpravodajci byli totiž údajně jediní, kdo ještě před válkou dokázali zkonstruovat stejný šifrovací stroj, jaký měli Němci - a po vypuknutí války předali toto cenné tajemství Spojencům. Poláci ostatně neprotestovali poprvé - nelíbilo se jim ani válečné drama Ponorka U-571, kde si zásluhy o vyřešení německých kódů pro změnu přisvojili Američané.

JAN JAROŠ