18
vychází 22. 4. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


FONOGRAM

V dnešním pokračování našeho seriálu věnovaného melodiím z českých filmů, starých téměř sedmdesát let, se budeme zabývat kinematografickými díly, která přišla do distribuce na jaře roku 1932. Většinu zmiňovaných písniček uslyšíte ve zvukové podobě Fonogramu 30. dubna ve 21.04 hodin na stanici ČRo 2 - Praha.

Melodie z českých filmů roku 1932 (III)

V roce 1932 natočili čeští režiséři sice jen asi dvě desítky filmů, na plátna českých kin bylo ovšem ve stejné době uvedeno více než 160 filmů zahraničních - polovinu z nich tvořily filmy německé, amerických byly téměř čtyři desítky a dovezeny byly i první tři zvukové filmy z produkce sovětské kinematografie. Vláda dokonce musela v zájmu podpory domácí produkce přistoupit k regulaci dovozu: zahraniční filmy směli s platností od 1. ledna 1932 dovážet pouze výrobci filmů domácích, a to v poměru sedm dovezených filmů na jeden v ČSR vyrobený. Distributoři se proto snažili zajistit si především filmy, které by jim zaručovaly kasovní úspěch. Není proto divu, že vsadili na jistotu a dováželi filmy dost pochybné úrovně - oddechové muzikály a sladkobolné kalendářové příběhy, o jejichž obsahu většinou vypovídaly už názvy jako Přehlídka lásky, Vítěz lásky, Dvě srdce jedním tepem či Dvě šťastná srdce.

V březnu měla premiéru veselohra režiséra Svatopluka Innemanna Sňatková kancelář - majitele této instituce představoval Jindřich Plachta a v dalších rolích vystupovali mimo jiné Zdeňka Baldová a Theodor Pištěk. Písničky k této komedii na staromládenecké téma složil na slova Jarky Mottla náš známý Eman Fiala (oba autoři zde také účinkovali jako herci) a ve filmu je za doprovodu jazzového orchestru Johnson Boys kapelníka pana Skuteckého zazpívali Jiřina Šejbalová, Oldřich Kovář a populární Setleři.

Tango Tvé oči to poznaly, které v tomto filmu přednesla Jiřina Šejbalová, nazpívali na gramodesku značky Ultraphon R. A. Dvorský se svými Melody Boys, pro značku HMV tuto píseň natočil sbor Settler´s Club, v podání anonymního orchestru a zpěváka s pseudonymem Niki Němec vyšla na značce Dixie a pro gramofonovou firmu Pallas ji natočila Mottlova parta s klavírním doprovodem Emana Fialy. Ten doprovodil na desce značky Ultraphon sbor Settler´s Club také ve waltzu Vítr tiše zpívá, který v orchestrální verzi natočila ještě také firma Dixie. Třetí písnička z filmu Sňatková kancelář - pochod Mládenci, sláva - vyšla na značce HMV v podání Vlasty Buriana a Settler´s Clubu za doprovodu orchestru F. A. Tichého a pro firmu Polydor ji natočila ještě Mottlova parta s Emanem Fialou u klavíru.

O čtrnáct dní později uvedla česká kina komedii Karla Lamače Lelíček ve službách Sherlocka Holmese natočenou podle románu Hugo Vavrise (což byl pseudonym průmyslníka, spisovatele a diplomata Hugo Vavrečky, dědečka prezidenta Václava Havla). Výrobní a distribuční firma Electa současně tento film natočila i ve francouzské verzi. V hlavní dvojroli české verze vystupoval - již ve svém čtvrtém zvukovém filmu - populární Vlasta Burian a dále si v této veselohře zahráli mimo jiné Martin Frič, Lída Baarová a Josef Rovenský. V epizodních rolích pak vystupovali také hudební skladatelé Jára Beneš a Josef Kumok, který pro tento film složil dvě melodie: tango Rosito, Rosito a pochodovou hymnu Portoriko. Ve filmu i na gramodeskách značky HMV je přednesl Vlasta Burian a navíc je vydala celá řada dalších gramofonových společností, v podání například Járy Pospíšila (Triumph), bratrů Ronkových (Parlophon) či R. A. Dvorského (Ultraphon).

V dubnu mělo premiéru filmové melodrama Píseň o velké lásce. Tento kalendářový příběh lásky a nevěry byl původně v komorním obsazení natáčen v roce 1931 pouze v exteriérech (v okolí Štěchovic a Vraného n. Vlt.) jako němý film, začátkem roku 1932 pak k němu byly připsány další osoby a děj a film byl nakonec dokončen v ateliérech AB Vinohrady. Zvláštní úspěch u publika nezaznamenal, i když v hlavní roli účinkoval tenkrát velice populární herec L. H. Struna, který zde také zpíval jedinou původní melodii, a to titulní valčík skladatele V. A. Viplera na slova Fr. Kudrny. Na desky tuto píseň zaznamenala gramofonová firma Odeon v podání tenoristy Jana Malíka, kterého provázel německý taneční orchestr kapelníka Dajose Bély.

Filmovou frašku Funebrák s premiérou v červnu roku 1932 natočil opět s Vlastou Burianem v hlavní roli a se stejnými spolupracovníky - scenáristou, zvukaři, kameramany, architektem i herci - režisér Karel Lamač za pouhý jeden týden, a to údajně v přestávkách během natáčení svého předchozího filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Funebrák měl poměrně chatrnou dějovou linii a jeho úspěch zachraňoval jen a pouze Vlasta Burian, který zde předvedl za klavírního doprovodu Dalibora Ptáka své proslulé "vícejazyčné" zpěvní improvizace (Rizoto picollo, Mademoiselle de sardele, Magyár rembér atd.).

Jedinou původní písní, která v tomto filmu zazněla, byl valčík Ta naše kolej Emana Fialy na melancholický text Jarky Mottla, začínající slovy: Když jsem tě poprvé z nádraží ved', byl bych tě obejmul rád - byla jsi studená tak jako led, potom jsi začala hřát. V hořejší hospodě hráli a my jsme u šraňků stáli - dlouho jsi nic neřekla a potom jsi utekla. Vlasta Burian natočil tuto písničku na gramodesky značky HMV za doprovodu orchestru F. A. Tichého a Settler´s Clubu, zatímco gramofonová firma Pallas ji vydala ve velice zvukomalebném provedení - včetně syčení páry a houkání vlaku - v přednesu Mottlovy party (Tito mladí hoši úplně nadchli milovníky těchto zvukových desek. Zpívají naprosto přirozeně, a to je právě příčinou jejich velikého úspěchu. Pravý požitek pro ucho posluchače!). V další verzi tuto píseň vydala ještě firma Ultraphon, opět v podání trampského sboru Settler´s Club (jako autoři byli na etiketě žertovně uvedeni Eman Zeman a Jarka Lada). Pamětníky při poslechu této písničky nepochybně bodne osten nostalgie, neboť v tomto valčíku zmiňovaný vlakový spoj směrem ...přes Mladou Boleslav do Starý Paky... byl před několika lety zrušen.

K dalším melodiím z českých filmů, které měly premiéru v létě roku 1932, se vrátíme zase za čtyři týdny.

GABRIEL GÖSSEL

Příště: Trampský písničkář Jarka Mottl

Obrazová dokumentace archiv autora