17
vychází 15. 4. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


JAK TO VIDÍ RUDOLF KŘESŤAN

Autor je jedním z hostů pořadu Aréna fejetonistů na stanici ČRo 2 - Praha

Telegrame, sbohem!

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy posílali někomu telegram. Nebo kdy jste jej od někoho dostali. Jestli to bylo nedávno, pak patříte k výjimkám. Telegramů rapidně ubývá - jejich roli postupně převzal telefon, fax, a v posledních letech hlavně spojení mobilové: hlasové i esemeskové. Tytam jsou doby poslíčka z pošty v Saroyanově Lidské komedii, který doručované blahopřejné telegramy dokonce adresátům předzpívával.

Bydlím v třináctipatrovém domě, kde patří už jen ke vzpomínkám, že dole u vchodu bývaly na poštovních schránkách poměrně často vylepeny modré nálepky. Oznamovaly, že ve schránce je telegram. Abych si ověřil, že nejde jen o úbytek v rámci našeho domu, obrátil jsem se na tiskové oddělení Českého Telecomu. Tak jsem se dověděl, že ještě v roce 1990 bylo u nás podáno celkem pět a půl milionu telegramů. Ovšem vloni už jen jen necelý půlmilion! A to prosím byly ještě v drtivé většině telegramy podnikové.

Odhlédnu-li od výrazného rozšíření možností spojení telefonického, pak úbytek podaných soukromých telegramů bude dílem souviset i s jejich cenou. Jestliže v roce 1991 stálo odeslání dvacetislovného vnitrostátního telegramu částku 10 korun, pak letos zaplatíte za odeslaných dvacet slov 105 korun. Tedy více než desetinásobek.

Výslednicí všech uvedených faktorů je, že úplně nejmladší generace už leckdy vůbec neví, co to takový telegram je. Máte-li v rodině - nebo v sousedství - nějakého malého školáka, zkuste se ho schválně zeptat, jestli vůbec tuší, co je to telegram. Zkrátka jestli je telegramotný.

V otázce můžete jít i dále a pokusit se od dotázaného dítěte vyzvědět, čemu vlastně slouží telegrafní dráty. Vzhledem k tomu, že mnohé děti už nevědí, co je telegram a telegraf, pak bych se nedivil, kdybyste se dočkali odpovědi, že telegrafní dráty jsou tu kvůli vlaštovkám, aby si měly na jaře kam sednout.

Může se stát i to, že nějaký školák - znalý stupnice síly větru - vám odpoví, že telegrafní dráty jsou pomůckou ke stanovení rychlosti větru stupně č. 6. Tato rychlost v rozmezí 39 až 49 kilometrů za hodinu je v definici kromě jiného charakterizována slovy, že "používání deštníku se stává nesnesitelným", a také, že "telegrafní dráty sviští". Ať se na mě autor té definice nezlobí, ale odkaz na svištění se mi nezdá zrovna exaktní. Spíše poetický - ve stylu verše z písničky Nedvědů, ve které se zpívá o telegrafních drátech, co se před tunelem sehnou trochu níž.

Je namístě připomenout i verš z kultovní písně Wabiho Daňka, který zpívá, že "telegrafní dráty hrajou ti už léta to nekonečně dlouhý monotónní blues". Takové blues hrály telegrafní dráty skutečně už léta, ale pak se mnohde ponořily pod povrch zemský a slouží už daleko víc účelům telefonickým než telegrafickým. Zmizení těchto drátů z obzoru potěšilo kromě jiných také filmaře natáčející historické příběhy. Oddechli si, že mají o starost méně při pořizování záběrů předstírajících středověkou krajinu, kam se tyto dráty příznačné pro 19. a 20. století zrovna moc nehodí: byla to spíše doba drátěných košil.

Ještě menší radost by filmaři měli, kdyby v 19. století zvítězily macaté kamenné "komunikační" věže postavené tehdy například ve Francii. Mezi jednotlivými věžemi se opticky předávaly zprávy prostřednictvím pohybů velkých dřevěných ramen připomínajících lopatky větrných mlýnů. V roce 1846 prohlásil dr. Barbay na obhajobu tohoto systému, že elektrický telegram není rozumný vynález: "Jediný muž může nepozorovaně strhnout dráty vedoucí do Paříže. Toto riziko hrozí bezprostředně od divokých mladíků, opilců a vandalů."

Zmíněný dr. Barbay nazval uvažovaný přechod k elektrickému telegrafu za "akt neuvěřitelného idiotismu". Technický pokrok však zvolil právě tuto cestu a celý svět byl osázen telegrafními sloupy. Při jejich vzniku asi nikdo netušil, že jednou budou - natřené nabílo - předstírat ve vietnamské válce, že jsou to rakety, a vytvoří tak v džungli pro americké piloty falešné cíle, které pak byly opravdu bombardovány.

Vývoj techniky pokračuje závratnými skoky, a tak je navýsost pravděpodobné, že telegramy jako takové jednou úplně zmizí. Když jsem položil tiskovému oddělení Českého Telecomu přímou otázku, jestli u nás bude tato služba v dohlednu zrušena, dostal jsem odpověď, že s ukončením telegrafní služby se v nejbližších letech sice nepočítá, ale že útlum je zřejmý a výsledky ztrátové, takže poskytování služby se zatím předpokládá do roku 2005.

Co bude dál, to ukáže čas, ale už dnes si myslím, že některý ze sochařů by mohl začít uvažovat o pietní soše zasvěcené tak zvláštnímu fenoménu, jakým byl u nás pro mnohé generace už po celé století a půl telegram.

Po řadu let telegramy zvěstovaly narození dětí, vítězství v konkurzu, termín operace nebo příjezd příbuzných. Bizarním druhem byly takzvané telegramy z paluby letadla, které si odesílali státníci po odletu z oficiální návštěvy; zřejmě se loučili v kvaltu a nestačili si něco doříct. K promocím a svatbám zase neodmyslitelně patřily telegramy ozdobné. Zkrátka, jednotlivé podoby takto zasílaných poselství provázely celý oblouk lidského života - až k telegramu úmrtnímu a k následných telegramům kondolenčním.

Co by na té soše k uctění telegramu mělo být, to si netroufnu radit. Ale přimlouval bych se za její vznik. Když v Dačicích na náměstí může stát zajímavá socha zpodobňující první kostkový cukr, proč by v budoucnu nemohla někde jinde vzniknout socha věnovaná poslednímu telegramu?